Terasa

La Terrasse

Divadlo Na zábradlí
Role: Maurice

Autor: Jean-Claude Carrière
Režie: Jiří Pokorný
Premiéra: 2. 2. 2001

Od prosince 2003 roli převzal David Švehlík. Za K.Dobrého několikrát zaskakoval J.Budař.
Poslední vystoupení: 8. 11. 2003. Derniéra: 18. 6. 2004. Počet uvedení: 73. Přibližný počet odehraných uvedení: 50.
Inscenaci zaznamenala a uvedla Česká televize.

Terasa

Překlad: Matylda a Michal Lázňovských
Dramaturgie: Ivana Slámová
Scéna: Petr B. Novák
Kostýmy: Kateřina Štefková
Hudba: Michal Novinski (Ničík)
Pohybová spolupráce: Karel Basák

OBSAZENÍ
Madeleine: Marie Málková
Etienne: Igor Chmela
Maurice: Karel Dobrý / David Švehlík / (několikrát zaskakoval Jan Budař)
Žena z agentury: Natália Drabiščáková
Pan Astruc: Bohumil Klepl / Josef Polášek
Generálova žena: Jorga Kotrbová
Generál: Leoš Suchařípa / Jiří Ornest

 

Terasa Terasa Terasa Terasa Terasa Terasa Terasa Terasa – plakát

 

Související

Terasa (televizní záznam)

 

Z médií

Podobný problém se týká i Karla Dobrého, jehož Maurice je komickým pubertálním snílkem, pedantským hypochondrem, lyrickým milovníkem, protivným frajerem, osamoceným zoufalcem i neúspěšným lovcem žen. Zároveň však také postavou zahalenou tajemstvím. Jaký vztah ho váže ve skutečnosti s Astrucem? Proč tak sveřepě usiluje o Madeleine? A co se skrývá za jeho skokem z terasy, který bez úhony přežije? Výkon Dobrého je fascinující právě v tom, jak brilantně dokáže pootočit úhel pohledu, jak diváka vědomě mate, jak se zastaví na pokraji karikatury, aby hlediště náhle zahltil pocitem téměř čechovovským. Když ho vstřícné reakce publika zaženou pouze ke komediální nadsázce podtržené nezvyklou image, oslabí to kromě jiného i konec inscenace, kdy oba milostní sokové odloží sebevražedné úmysly a usedají ke smíru nad paštikou a vínem. Tak to obyčejně ve francouzských komediích chodí. Tady však v kradmém pohledu Dobrého a Chmely cítíme existenci terasy jako stálé hrozby, lákadla i konečného řešení. Jakého ale vlastně?
Jana Paterová, Divadelní noviny 5/2001.

Mezi nimi vyniká hostující Natálie Drabiščáková jako eroticky neukojená, v životě neúspěšná Žena z agentury a Karel Dobrý v roli samolibého – možná homosexuála, možná jen „hejska“ – Maurice. Oba své figury povyšují až na jakýsi přesně vystižený, byť groteskní obraz opuštěných lidských ztracenců. Je radost sledovat jejich pohrávání si s ním, pohrávání, které ovšem svou výraznou nadsázkou po souvá inscenaci až příliš k bláznivé frašce, kde je možné vše, dovoleno mnoho a nejvíc se cení překvapivost, styl a spád.
Vladimír Hulec, Mladá fronta DNES 7.2.2001.

Zákazníci tvoří pestrý vzorek charakterů a zájmů: přezaměstnaný obchodník a telefonní maniak Astruc (Bohumil Klepl), jeho přítel, snivě touživá mimóza Maurice (Karel Dobrý) a dvojice starých manželů – chatrný, leč vojácky sveřepý slepec Generál (Leoš Suchařípa), jehož doprovází energická manželka (Jorga Kotrbová), ve své zahořklé převaze nebezpečně spokojená.
Zdeněk Hořínek, Lidové noviny 8.2.2001.

Bohumil Klepl v roli vlezlého, leč milého podvodníčka nemůže zklamat a Karel Dobrý si přetvořil image k nepoznání: chová se opravdu jako pubertální frajírek.
Eva Jeníková, Slovo 6.2.2001.

Marii Málkové to v roli čerstvých citů potřebné Madeleine sluší, její partner Igor Chmela je z ní sympaticky bezradný, posedlý narcis Maurice Karla Dobrého je krásný jak Sněhurka, Natálie Drabiščáková coby schopná agentka realitní kanceláře mu marně otvírá chápající chapadla, Bohumil Klepl jako muž záhadné totožnosti všechny propojí pocitem sounáležitosti a generálský manželský pár Kotrbová Suchařípa jim chmurně předvede rub mince zvané jistota.
Hilda Mráčková, České noviny 9.2.2001.

Místo děje, luxusní byt kdesi ve Francii konce šedesátých let, již v náznacích vyvolává podobně dokonalou iluzi přepychu a zbytečnosti jako jeho uživatelé. Těmi jsou rozkládající se milenecký pár Madeleine a Etienne, podvodníček pan Astruc, afektovaný Maurice, pan a paní generálovi: každý zvlášť a všichni dohromady se nacházejí v jistém stadiu společenského rozkladu. /…/ O „dobrém“ a „hnusném“ v tomto případě víme své: Carriérovy postavy mají pochopitelně mnohem raději první alternativu. Jenom na to hnusně doplácejí. Ze všech nejvíce Maurice, oddaný milovník a dobyvačný sebevrah v jednom. „Mám rád všechno, co je dobré. Ale zřídkakdy mám příležitost se napít“, stěžuje si v závěru hry. Snad je i logické, že právě jeho neúspěchy (svádění Madeleine a pokus o sebevraždu) působí nejtragikomičtěji. Do logiky inscenace, která s rozkoší sama sebe přerušuje, mění tempo a mate diváky, zapadá, že postavu Maurice režisér obsadil Karlem Dobrým (jeho výkon ovšem s logikou nesouvisí – to už je zásluha herce samotného).
Tomáš Kafka, Respekt 12.3.2001.

Maurice Karla Dobrého je romantik i hejsek, homosexuál i děvkař.
Bronislav Pražan, Rozhlas.cz 29.3.2001.

Režisér převlékl – už takto jednou převlečené – Carrièrovy kreatury do „retrostylu“ šedesátých let (nejostentativněji u Maurice v „hippies“ podání Karla Dobrého: zvony, dlouhé vlasy, určitá zženštilost v chování přerostlého „květinového“ dítěte, včetně sebestředného narcismu).
Vladimír Just, Literární noviny 14.2.2001.

Režisér Jiří Pokorný, který se do Divadla Na zábradlí vrací poté, co zde před několika lety úspěšně inscenoval Jelizavetu Bam Daniila Charmse, obsadil domácí herce Bohumila Klepla, Leoše Suchařípu, Karla Dobrého a Jorgu Kotrbovou či Natálii Drabiščákovou, kterou přivedl ze svého domovského Činoherního studia v Ústí nad Labem, a Igora Chmelu z Dejvického divadla.
-rad-, Mladá fronta DNES 19.1.2001.

Terasu, inscenaci režiséra Jiřího Pokorného o lásce, spontánnosti, humoru, přírodě a nejisté totožnoti hrdinů, můžete vidět v televizním záznamu představení Divadla Na zábradlí. Hlavní roli Madeleine hraje Marie Málková.
Terasa pro mě znamená návrat k tomu, co jsem v Divadle Na zábradlí hrála, když jsem vyšla ze školy – absurdní divadlo, jehož bylo Zábradlí průkopníkem. Proto to byl krásný návrat. Autor Terasy Carriére je scenáristou Luise BuEuela a já jsem obdivovatelkou jeho filmu Nenápadný půvab buržoazie. Terasa s ním má společnou nevyzpytatelnost, záhadnost. Také to, že se potkávají lidé, kteří se v životě neviděli, vstupují si do osudů a nikdo se tomu nediví. Hra je pro herce lákavá i tím, že autor nic blíže nevysvětluje. Je na interpretech, jak vše pochopí a vyřeší. Proto byla práce vzrušující a těšila nás.
Lidé, kteří se nikdy neviděli... Vy jste se s mnohými kolegy znala, ale nehráli jste spolu…
S Jiřím Ornestem a s Karlem Dobrým jsme společně hráli Na zábradlí velké role v první polovině 90. let. Ale s hlavním partnerem Igorem Chmelou jsme stáli na jevišti společně poprvé a od první chvíle jsme si rozuměli. Při zkoušení pro mě není důležité, jestli někoho znám dobře, jestli ho mám, nebo nemám ráda – to jsou věci mimo jeviště, mimo kameru. Pro mě je důležité, jestli se navzájem „slyšíme“ a jestli si „odpovídáme“.
Z rozhovoru s Marií Málkovou, Helena Herbrychová, Týdeník Televize 24/2003.