(krátká báseň o dešti)

Divadlo Na zábradlí
Role: Jirka

Autor: Jan Antonín Pitínský
Režie: Petr Lébl
Premiéra: 16. 5. 1993
Derniéra: 18. 3. 1994. Počet uvedení: 19.

Dramaturgie: Vlasta Smoláková, Leoš Suchařípa
Scéna: Petr Lébl (pod pseudonymem William Nowák)
Kostýmy: Kateřina Štefková

OBSAZENÍ
Matka: Marie Málková
Otec: Jiří Ornest
Lída: Libuše Geprtová
Jirka: Karel Dobrý
Viktor: Leoš Suchařípa
Marie: Zuzana Geislerová
Běta z Hradiště: Egon Tobiáš
Hlasy (ze záznamu): Antonín Jedlička, Věra Galatíková, Miroslav Moravec

 

    

 

Z médií

Ještě před Viktorem vstoupí do bytu nečekaně syn Jiří (Karel Dobrý). Právě prožívá své peklo, selhal – nedokázal svou situaci řešit. Utíká domů. Je bolavý, bezradný. Naráží na „normalitu“ své rodiny jako moucha na sklo. Na scéně se náhle a tajemně objevuje v červeném triku s kapucou nataženou na hlavě a v motoristických brýlích. Stylizovaný pohyb připomíná potápěče právě dopadnuvšího na dno. /…/ Vstup Jiřího doprovázejí osudové rány – zahřmění. Herec sám svou výraznou fyziognomií a nakrátko ostříhanými vlasy působí jaksi nebezpečně – přináší na scénu motiv fyzické síly. To ona vytahuje během nezávazné konverzace osudný nůž se srnčí nožičkou.
Marie Reslová, Svět a divadlo 4/1993.

Syn Jiří utekl z vojny, potřebuje pomoci, nikdo ho neslyší. Výkon Karla Dobrého je největší slabinou představení, postava jako by měla na čele přišpendleno: hle, já jsem oběť.
Daria Ullrichová, Práce 26.5.1993.

Zpočátku matná L. Geprtová najde pro Lídu přesnou polohu až v konfrontaci s Marií, již hraje Z. Geislerová se zasněným, odtažitým úsměvem z jiného světa, spřízněného s Jirkou K. Dobrého, v němž se tvrdá fyzická dispozice střetává s křehkou vnitřní zranitelností.
Radmila Hrdinová, VP3 19.5.1993.

Vedle podobně groteskních míst se v inscenaci objeví i chvíle průzračné jevištní poezie, k nimž patří téma deště nebo Matčina ukolébavka, ale najdeme tu také okamžiky banální a občas až plakátové, hlavně v celkově slabší druhé části a tam, kde se režie příliš viditelně pokouší o obraz. Nejvíce jich je kolem Jirky (Karel Dobrý j.h.), jehož mučednický patos je sice v nejvypjatější chvíli shozen přechodem do chodského dialektu, ale ve srovnání s druhými je postavou překvapivě jednostrunnou.
Karola Štěpánová, Lidové noviny 19.5.1993.

Do celého kolotoče si to přihrne bratr Jiří (Karel Dobrý), který právě vzal roha z vojenské povinnosti. „Já nejsem žádnej vrah, co si vo mně myslíte? Přece vy ste mě vychovávali, nechávali ste mě bej, otec, že byl, jakej je, a ty jsi bejvala celý noci pryč… A v pokojíčku… Co se tam dělo, nikdy ste nevěděli, nikdy…“
-bk-, Telegraf 27.11.1993.

Gejzíry proměn barev, kostýmů i scény obklopují a někdy až přehlušují herce samé, kteří jinak převážně podávají pozoruhodné výkony. Od okouzlující hysterie Matky Marie Málkové a bezelstně bezohledné tuposti Otce Jiřího Ornesta se bezmocně odráží zoufalství syna Jiřího (Karel Dobrý).
Zdeněk A. Tichý, Mladá fronta DNES 18.5.1993.

S Jiřím, Mariiným bratrem, přichází na jeviště smrtelná úzkost poděšeného vojáka, unikajícího bezduchému drilu. Těkavost, strnulost pohybů připomíná pronásledované zvíře, mloka usychajícího žízní v poušti mezilidských vztahů.
Romana Joklová, Prostor 26/1993.

Viktor (Leoš Suchařípa) má baseballovou čepičku a ledvinu, Syn Jiří (Karel Dobrý) motocyklovou helmu a brýle, Lida je trochu punk a trochu extravagantní, s Viktorem jsou jakýmisi zestárlými hippies.
Martin Hrabák, Telegraf 22.5.1993.

A tak při představení Pokojíčku nesleduji text, natož cudné náznaky děje, k zážitku mi postačí herecké výstupy Jiřího Ornesta, Marie Málkové, Karla Dobrého, Leoše Suchařípy v jejich osobní opravdovosti.
Richard Erml, Literární noviny 5.8.1993.

Šestnáctého května měla v Divadle Na zábradlí premiéru hra Pokojíček s podtitulem Krátká báseň o dešti. Rodiče hráli Jiří Ornest a Marie Málková, děti Zuzana Geislerová (M arie), Karel Dobrý (Jiří) a Lídu Libuše Geprtová.
Martin Hrabák, Reflex 22/1993.

V jakém obsazení ji divadlo uvede?
V inscenaci se představí herci Divadla Na zábradlí Zuzana Geislerová, Libuše Geprtová, Marie Málková, Jiří Ornest a Leoš Suchařípa a jako host Karel Dobrý z divadla Rokoko.
Z rozhovoru s Egonem Tobiášem, Mladá fronta DNES 15.5.1993.