V kárném táboře

In the Penal Colony

/opera/

Divadlo Archa, Divadlo La Fabrika v rámci projektu Perzekuce.cz, klub Roxy (ve spolupráci se Společností pro novou hudbu a Občanským sdružením Mezery)
Hraná role v operní inscenaci: Odsouzený /The Prisoner/

Autor: Philip Glass
Režie: Miroslav Bambušek
Premiéra: 14. 12. 2005
Uváděno v angličtině s českými titulky.

Jednou místo K.Dobrého odehrál roli Miroslav Bambušek. V posledních dvou představeních hrál K.Dobrý roli současně s Miroslavem Bambuškem a Tomášem Bambuškem.
Derniéra: 28. 11. 2006. Počet uvedení: 6. Počet odehraných uvedení: 5.

V kárném táboře (In the Penal Colony)

Předloha: Franz Kafka (stejnojmenná povídka „In der Strafkolonie“)
Libreto: Rudolph Wurlitzer
Hudba: Philip Glass
Kostýmy: Zuzana Krejzková
Light design: Jan Komárek
Video: Jaroslav Svoboda
Dirigent: Petr Kofroň

 

OBSAZENÍ

PĚVECKÉ ROLE
Cestovatel (tenor) – The Visitor (tenor): James Clark
Důstojník (basbaryton) – The Officer (bass-baritone): Jiří Hájek

HERECKÉ ROLE V DIVADLE ARCHA
Odsouzený – The Prisoner: Karel Dobrý
Voják, dozorce – The Guard: Miloslav Mejzlík

HERECKÉ ROLE V DIVADLE LA FABRIKA
Odsouzený – The Prisoner: Miroslav Bambušek / Karel Dobrý
Voják, dozorce – The Guard: Stanislav Majer

HERECKÉ ROLE V KLUBU ROXY
Odsouzení – The Prisoners: Karel Dobrý, Miroslav Bambušek, Tomáš Bambušek
Voják, dozorce – The Guard: Jan Lepšík

Hudební doprovod: Agon Orchestra

 

V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony)  V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony)  V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony)  V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony)  V kárném táboře (In the Penal Colony) V kárném táboře (In the Penal Colony) – děkovačka

 

Odkazy

projekt Perzekuce.cz

Divadlo Archa

 

Z médií

Karel Dobrý v roli odsouzeného svou nahotou dodal představení jedinečnost.
Michal Hogenauer, Musiczone.cz 22.12.2005.

V druhé půlce scéně dominovalo nahé tělo odsouzeného (Karel Dobrý), jehož pohyby byly trhané. Stylizované videoprojekce v závěru však byly působivější než trochu ilustrativní naturalismus, jaký přinášely i výkřiky protagonistů, přičemž bylo patrné, že doba na nastudování díla byla mimořádně krátká.
Alex Švamberk, Právo 17.12.2005.

Stejně i režisér Bambušek zdůraznil právě tuto „povrchovou“ linii vnímání Kafky – zdůrazněnou navíc vnějším popisem utrpení a „nahoty“. Obnaženost je extrém – dál už nejde jít, snad jen stáhnout kůži a oběť sníst (což je dnes také realita). Epidemie využívání nahoty svědčí o bezradnosti režisérů uchopit jevy, které jsou „pod povrchem“ a vrací divadlo do dob, kdy přihlížení popravám bylo veřejnou zábavou, nebo do éry panoptika, kdy tele se dvěma hlavami nebo sloní muž byli vnímáni jako atrakce. V Bambuškově inscenaci předvádí svou nahotu Odsouzený Karel Dobrý – na rozdíl od Důstojníka Jiřího Hájka, který zůstane obnažen jen do půli těla a v kritickém momentu své role si ponechá jakési „tropické“ trenky, vymyšlené Zuzanou Krejzkovou.
Helena Havlíková, Lidové noviny 19.12.2005.

Karel Dobrý hraje šíleného odsouzeného divocha, postavu pohybovou, nahou, zvířecí, vydávající skřeky. Někdy omotán nemocničním rubášem, někdy svlečený, zmítá se v křečovitých záchvatech, je strašně autentický (včetně vousů, vlasů a chybějícího prstu), připomíná tvora zbaveného lidské části mozku, poslušně přichází na písknutí k smrti, aby se zoufale fyzicky bál. Funguje ve dvojici s „bachařem“ (Stanislav Majer), s kterým vytváří zajímavé, velmi tělesné obrazy, v nichž se sleduje soběstačná linie přípravy k popravě. Nepřehlédnutelné jsou kristovské narážky – Voják nosí Odsouzencovo tělo v náručí jako Pieta; zavěšeného na žebříku jej omývá houbou, kterou mu přikládá k ústům.
Zuzana Malá, Rozhlas.cz 8.6.2006.

Nemluvě o tom, že režie se omezila na práci s herci Miloslavem Mejzlíkem a Karlem Dobrým, zpěváky Jamese Clarka a Jiřího Hájka nechala na pospas jejich různému hereckému talentu. Jsou tu i logické nesrovnalosti: proč je Odsouzenec hned na začátku krvavě zmučen, když byl zajištěn teprve před chvílí? Nepochopitelné jsou pro mě i některé doslovné popisnosti, zcela odporující avantgardní abstrakci, o kterou se Bambušek marně pokoušel. Nechtěně směšně, a nikoli krutě působí na jevišti zcela nahý herec.
Rudo Leška, Divadelní noviny 1/2006.

Režisér podtrhuje motiv fyzického utrpení a do popředí staví činoherní postavy: zběsile se chechtajícího Vojáka (Miloslav Mejzlík) a úpějícího, bolestí křičícího Odsouzeného (Karel Dobrý).
Lenka Šaldová, Hudební rozhledy 2/2006.

Tato paralela reality s divadelní fikcí, jakkoli drsnou, však odkrývala nepřípustnost nabourávání zásadních hranic mezi životem a jeho uměleckou stylizací, k nimž se uchýlil režisér Miroslav Bambušek při popisném zobrazování nejen „aparátu“ na stroze ponurém jevišti, ale především trýzně a obnaženosti Odsouzeného (Karel Dobrý).
Helena Havlíková, Harmonie 2/2006.

Kafkova temná povídka o Cestovateli, který se stává svědkem zrůdně provedené popravy, vyzněla v prostoru holešovické továrny velmi působivě. Režisér Miroslav Bambušek, který se v prvním představení dokonce ujal role Odsouzeného za herce Karla Dobrého, využil jak Glassovy hudby v mistrném provedení komorně obsazeného Agon Orchestra Petra Kofroně, tak i syrového prostředí haly.
Radmila Hrdinová, Právo 9.6.2006.

Role odsouzeného bez soudu je potlačena na minimum, je jen jakýmsi názorným příkladem. Od začátku je snad jen ilustrací jednotlivých popisů. Vlastně by na jevišti vůbec nemusel být, proto mu nepomůže ani chvilka, kdy je na jevišti bokem k divákovi svlečen donaha a působí spíš jako kus masa na háku.
Anna Irmanovová, Literární noviny 9.1.2006.

Všichni řvali unisono – nuda, sračka, votrava, nekonečný, ježišikriste a ten Bambas se tam chová jak pako, herec Dobrý tam zase ukazuje péro, ale prej uplně zbytečně (jedinej, kdo užitečně ukazuje péro je fakt už jen asi Rocco)… /…/ Objevuji, že napravo leží v kusu hadru herec Karel Dobrý. Skučí a klepe. Asi děsně trpí. /…/ Úplně vidím ty režijní pokyny: „Chovej se jak magor, trochu tam běhej a když budeš sadistickej dozorce, tak to nejlíp uděláš tak, že chytneš tady Dobrase pod krkem a svlíkneš ho. Chápeš? To svlečení do naha je metafora toho, že ho hrozně ponižuješ, že je jako loutka. A protože seš psychopat, tak musíš bejt trochu psychopat! Jako psychopat! Ne vole! Psychopat je dycky neurotik a násilník! Přečti si Frojda! Takže trochu zmateně běhej a pak ho flákni po držce! Tak tebe už mám narežírovanýho!“ /…/ Již nahej Dobrej je fláknutej na zem jakože do toho stroje a vlastně leží na propadlu, co zajíždí dolu, do toho ty světla, já už to ani nestíhám všechno sledovat, protože těch významů je tam strašně moc. Propadlo zajíždí s mučenym naháčem kamsi dolů do sklepa Archy Noemovo (tam si na něm ještě smlsnou zdivočelý vopice a nadržený leguáni), zpěváci toporně chodí po jevišti a zpívají o tom, jak je to důležité nedat najevo odouzenému proč je odsouzen (a ani my sami nevíme, proč jsme vrženi do světa, kdo jej řídí a proč nás to všechno takhle mučí, co? proč jsme odsouzeni k životu…) a pak už si nic nepamatuju. Světla, cement, Dobrý péro, meotar a centropenka, Skleněnej kolovrátek, toporná chůze a Mejzlíkovo poskakování… /…/ Na závěr aplaus, Dobrej voblečenej skrejval péro pod hábit, Archa šílí, potlesk, bravo, kytky, režisér vystoupí na scénu v koženejch kalhotách a chová se jak supr mačo (a přitom neví, že jedinej mačo je Macio Moretti – bubeník Mitch and Mitch), herci se klanějí, zpěváci se klanějí a tučný peníz se kutálí na konto pana Skleničky do úesá.
zarathustra, zarathustra.bloguje.cz 17.12.2005.