aneb Variace podle slavného Molièrova textu
/hudební inscenace/
Le Tartuffe ou l’Imposteur
Národní divadlo – Činohra, Stavovské divadlo
Role: Tartuffe
Autor: Molière
Režie: Jan Nebeský
Premiéra: 28. 2. 2014
Derniéra: 12. 5. 2015. Počet uvedení: 16.
Překlad: Vladimír Mikeš
Úprava: Kateřina Šavlíková, Jan Nebeský
Dramaturgie: Martin Urban
Hudba, hudební nastudování a úprava Molièrových textů: Milan Svoboda
Scénář a výprava: Jan Nebeský
OSOBY A OBSAZENÍ
Tartuffe, svatoušek: Karel Dobrý
Orgon, Elmířin manžel: David Prachař
Elmíra, druhá Orgonova manželka: Kateřina Winterová
Dorina, Marianina komorná: Lucie Žáčková
Mariana, Orgonova dcera z prvního manželství: Jana Janěková ml.
Damis, Orgonův syn z prvního manželství: Filip Rajmont
Paní Pernellová, Orgonova matka: Jaromíra Mílová
Kleantes, Orgonův švagr: Petr Motloch
Valér, Marianin nápadník: Radúz Mácha
Pan Loyal, soudní vykonavatel: Václav Postránecký
Filipka, služka paní Pernellové: Eliška Boušková
U klavíru: Milan Svoboda
Inscenaci původně rozezkoušel režisér Gábor Tompa, po jeho odstoupení se inscenační tým a koncepce změnily.
Video
Audio
Odkazy
Národní divadlo – oficiální stránky
Národní divadlo – blog činohry
Činohra Národního divadla – profil v síti Facebook
Z médií
Pokrytcem není Tartuffe, ale jeho okolí – Orgonova rodina. /…/ Orgonovo přivedení Tartuffa do domu má za cíl tento stav napravit. Tartuffe (Karel Dobrý), oblečený do pracovní kombinézy s „firemním“ nápisem Tartuffe, je / má být jejím „opravářem“. Pohybuje se po scéně s vrtačkou v ruce, v úvodních dějstvích (kdy se v Molierově textu na scéně vůbec nevyskytuje) stoicky provádí drobné opravy, je doslova Orgonovým věrným stínem. Svým opravdovým a bezelstným vystupováním a upřímně míněnými názory působí jako Orgonův „užitečný idiot“. Jenže čím Orgon zachází (koho zneužívá), tím také schází. Tartuffova láska k Elmíře je upřímná a Tartuffe, pokud může, „jde za svým cílem“. Když nakonec zjistí, že byl oklamán, že se stal nástrojem lsti druhých lidí, trvá na tom, co mu bylo slíbeno: že se stane majitelem Orgonova jmění. Orgonovu rodinu nakonec z prekérní situace vysvobodí až exekutor Loyal (Václav Postránecký), který „svou“ společnost nezradí a Tartuffa zastřelí. Orgonova rodina tak může nerušeně fungovat dál...
Martin J. Švejda, Lidové noviny 6.3.2014.
O výklad textu nejde, ale je patrné, že se fandí Tartuffovi, který v pracovním overalu s vrtačkou a motorovou pilou věcně „opravuje“ Orgonovu rodinu, juchající v kokainovém rauši. /…/ Tento klipovitý způsob divadla si ale vybírá svou daň. Především pro herectví souboru, které se stále víc pohybuje pouze v křečovité nadsázce. /…/ Jen Karel Dobrý tu zachovává pro Tartuffa jistý styl i tajemství.
Radmila Hrdinová, Právo 3.3.2014.
A pak je tu ovšem Tartuffe (Karel Dobrý) sám. Pohybuje se po scéně v pracovním overalu s obrovským nápisem „TARTUFFE“ na zádech – směs skromňoučké pokory a velikášství v jednom. Když v úvodu motorovou pilou pokácí kus kulisy, je to symbol velice podobný Orgonovu svlékání – jen viděný z té druhé strany. Tartuffe toho vlastně v inscenaci moc nenamluví, o to je ale všudypřítomnější. Doslova obdivuhodná je řeč jeho těla. Dolézá, hrbí se, lokajsky se podbízí, napodobuje Orgona pohyb za pohybem. „Užitečně“ pobíhá po domě s nářadím, tu něco přivrtá, tam přitáhne – a pod tou záminkou vyslechne všechno, co potřebuje. Hystericky přehrává tragického, neprávem obviněného světce. A když se otevřeně vysmívá přelstěné rodině, protahuje se jako kočka na slunci, bez nejmenších výčitek, bohorovně přesvědčený o svém vítězství. Jan Nebeský svou inscenací ukázal, proč je Tartuffe jako typ nesmrtelný. Se svým oportunismem, vypočítavostí a histriónstvím, se svou schopností říkat to, co se právě žádá, by v dnešní době neměl zapotřebí podlézat žádnému Orgonovi. Mnohem spíš by se obratně vyšplhal do nějaké vysoké volené funkce.
Veronika Volhejnová, blog.idnes.cz 1.3.2014.
Ve Stavovském divadle se otevírá nehezký, i když docela povědomý pohled na společnost v pokročilém stadiu rozkladu; a Tartuffe je tu paradoxně za toho sympatičtějšího. Přinejmenším díky tomu, že se chová umírněně, nic nevyřvává, nehysterčí, nešňupe koks a jako jediný je ochoten pracovat. Karel Dobrý se po jevišti pohybuje jako instalatér v pracovní kombinéze s velkým nápisem TARTUFFE na zádech a neustále něco opravuje. Vypadá solidně a důvěryhodně, takový trochu starosvětsky úslužný řemeslník. Pán domu Orgon (David Prachař ho hraje jako vyžilého elegána) se k němu chová téměř milenecky; eroticky však působí i scéna, ve které hodně natěsno nařizuje své vlastní dceři, aby si jeho oblíbence vzala za manžela. /…/ Naivové, kteří se domnívají, že zachráncem může být poctivý řemeslník Tartuffe, jsou rychle vyvedeni z omylu. Ten nejdrastičtější kabaret totiž začíná v okamžiku, kdy se pracovitý instalatér dostane do popředí. Nejprve se nechá vyprovokovat k milostnému vyznání Orgonově manželce (prkenně prvorepubliková milostná píseň je jedním z nejzábavnějších hudebních čísel večera). Následnému odhalení čelí velkolepě blasfemickým pokáním: elektrickou vrtačkou si přišroubuje nohy k podlaze a pak si provrtá dlaně (Dobrý jako důkaz poctivého sebepoškození ukáže dokonce i svůj reálně chybějící malíček.). Orgon tenhle zběsilý výkon ocení tím, že uvěří v Tartuffovu nevinu a jako odškodné na něj přepíše svůj dům. Tady už představení na rozdíl od poněkud škobrtavé první poloviny jede na vysoké obrátky. Orgonův syn předvede mohutný hysterický záchvat, ze kterého mu pomůže až pořádný joint, a v dalším kole svádění paní domu se Tartuffe, Orgon i jeho choť smíchají do zběsile a napřeskáčku souložící trojice.
Vladimír Mikulka, Respekt 17.3.2014.
Tartuffe, kterého hraje Karel Dobrý, vystupuje ve firemní kombinéze, pracovních botách a neustále s nějakým vercajkem v kapse nebo v ruce: opravář. Možná, kdyby měl na sobě perfektní oblek jako Orgon, dceruška by se tolik nevzpírala představě sňatku s ním, vždyť je to krásný muž. Asi by si s ním dala říct i služka Dorina, ale o tu mu nejde. A scéna, při níž má být usvědčen z toho, že Orgonovi chce svést manželku, se zvrhne tak, že Orgon, přítomný pod stolem, se do soulože zapojí a divák je svědkem sexu ve třech, každého s každým. /…/ Z této inscenace Jana Nebeského mi zůstalo v mysli tohle: v jedné scéně Tartuffovi Orgon zuje boty, chtěl by mu jak Kristu ve svém domě umývat nohy, což je hysterický nesmysl. Po zbytek hry Tartuffe zůstane neobut, na jedné noze černou ponožku a druhou bosou. Karel Dobrý má dlouhé nohy a trochu zvláštní chůzi, podobnou chůzi koně, jinému herci by se to možná nepodařilo, ale u něj najednou vidíme ďáblovo kopyto. Když ho pak pan Loyal v roli exekutora sejme, víme, že protentokrát snad je konec, ale jinak hra trvá, protože přece ďábla nezastřelíš.
Alena Zemančíková, Deník Referendum 3.3.2014.
Tartuffa si najímá Orgon, protože ve vlastní rodině blízkou duši nenachází. Proti pozérům a žvanivcům v jeho rodině je Tartuffe ideální kamarád, pomocník a rádce. V kombinéze s nápisem Tartuffe (jako by byl zástupce firmy, či hodinovým manželem pro opravu čehokoliv) se jeví až nesnesitelně pilný. /…/ V této konstelaci se tedy jeví Tartuffe Karla Dobrého celkem normálně, i když sympatie diváků si svou vlezlostí asi sotva získá.
Jana Soprová, Rozhlas.cz 18.3.2014.
Může jeden Dobrý Tartuffe změnit divadlo? /…/ Co zbude z Dobrého? Tartuffe v pojetí Karla Dobrého není hybatelem děje, ale obětí Orgonovy lásky. Jeho Tartuffe nesmělost nehraje, ale je většinu představení skutečně nesmělý. Jako by se bál toho, že bude hrát stejně pokryteckou hru jako Orgonova rodina, používat podobné herecké prostředky jako kolegové. Ne Tartuffe, ale všichni ostatní představují (tedy hrají) cosi prohnilého v Orgonově rodině i v divadle. /…/ Jaký význam máme přikládat tomu, že Karel Dobrý se na scénu Národního divadla, respektive do Orgonovy rodiny za pomoci motorové pily doslova vláme? Bude moci Karel Dobrý, nový člen hereckého souboru Národního divadla, hrát na hlavní scéně, která se dlouhodobě potýká s krizí identity, v tak dobrých režiích, jako v podzemním Studiu hrdinů hraje pro několikanásobně méně diváků Opričníka, za kterého byl nedávno odměněn Cenou Alfréda Radoka? Témata, o nichž hovořím, si Nebeský připraví již předehrou k celému večeru. Na předscéně stojí v levém portále piano, na které preluduje jazzman Milan Svoboda, neformální předehru ke hře tvoří příprava Dobrého a Prachaře na začátek. /…/ Jako by samotná přítomnost Karla Dobrého, nikoli ještě Tartuffa, vždyť hra ještě nezačala, pod střechou Národního divadla mohla cosi změnit. Myslel to Nebeský tak, anebo jinak? Tuto a mnoho dalších otázek si intelekt diváka může klást celých devadesát minut a zároveň může být celou dobu u vytržení z podívané a z energie, která se přenáší z jeviště do publika, jako by to bylo to nejdůležitější, co se vlivem Tartuffa – Dobrého v tomto domě změnilo.
Nina Tiliu, Aktuálně.cz 3.4.2014.
Poslyšte příběh o tom, kterak se Karel Dobrý doslova vláme na jeviště Národního divadla a jakou to podivnou, nepraktickou, zhýralou a dryáčnickou rodinku tam najde. A kterak mu v tom pomáhá David Prachař, kamarád a parťák se kterým jsou jedna ruka (odkud? no z jiných Nebeského inscenací pochopitelně). A jak Dobrý (od všech ostatních přeci tak odlišný tím jak nehraje, jak ani nemusí hrát) pouhou svou přítomností odhaluje, pasivně zrcadlí, přetvářku a faleš těch „na prknech“ (to čtvercové minipodium uprostřed jeviště). Jak se v celé inscenaci všechno to divadlo zdůrazňuje – v řečech mimo text, v hraní „do lidí“, ve vystavených štendrech s kostýmy, v civilních odchodech ze scény a na ní atd atd. A jak David Prachař (který také stojí většinou doslova mimo hru – totiž u klavíru Milana Svobody) nakonec celý ten „jeho“ dům Karlu Dobrému dá. (Pletu se, nebo na tom darovacím glejtu opravdu byla červená hlavička ND?) A jak – last but not least – Václav Postránecký, kdo taky jiný?, který od počátku tuší zradu a od prvního vstupu na jeviště po Dobrém jde (má jeho fotku), nastolí staré pořádky tím, že Karla Dobrého prostě bohorovně odstřelí (musím zdůrazňovat víceznačnost toho slova?).
Jakub Škorpil, NaDivadlo 14.3.2014.
No Bóže, tak jsem se teda splet. I kritik je jenom člověk, že jo. Prostě jsem se na toho Dobrýho Tartuffa nedíval dobře a myslel si, že je to dobrák, kterej to, co dělá a řiká, myslí upřímně a že tím jako jde Nebeský proti přirozenýmu čtení týhle postavy. Ale ne, to tak ještě jednou zhlídnete tuhle inscenaci a zjistíte, že je to stejnej hajzl jako ti ostatní, akorát rafinovanější, že Dobrý to jeho pokrytectví hraje nenápadněji, sofistikovaněji, že ho dává najevo jen v malejch detailech (jako třeba když se demonstrativně před Orgonem, když ho Damis udá, mrzačí a svým trýzněním se stylizuje do role ukřižovanýho a přitom, když se na něj Orgon nedívá, z tý role vypadává). Dobrýho pokrytectví je prostě úlisně, poťouchle až démonicky vyrovnaný – a o to je nebezpečnější. Takže přátelé vy, kdo jste v Lidovkách 6. března četli mou recenzi nebo tady četli tohle nebo tohle (kde jsem tak vehementně diskutoval), laskavě na tyhle moje názory zapomeňte a přečtěte si ve dvojce Světa a divadla můj portrét Dobrýho, kde je to všechno správně. O.K.? O.K.
Martin J. Švejda, NaDivadlo 21.3.2014.
Není nemožné si nevšímat Karla Dobrého, přirozeně, pro mne je však hvězdou představení David Prachař, který si ostatně s Nebeským tradičně rozumí a v jeho inscenacích hraje jako o několik tříd větší herec než jinde; znamenitá je taky Kateřina Winterová; rozpustile komediální, skoro až čtvrtníčkovsky laděný Filip Rajmont.
Vojtěch Varyš, NaDivadlo 19.3.2014.
Dva kusy od domácích režisérů nebyly k zahození: Nebeského Tartuffe impromptu! a Dočekalův Les N. A. Ostrovského. V prvním případě šlo o svěží variaci na staré téma zábavně převracející otázku, kdo je tady pokrytcem. A navíc s výborným Karlem Dobrým v hlavní roli.
Jana Machalická, Lidové noviny 1.7.2014.
První čtenou zkouškou na jevišti Stavovského divadla zahájil režisér Gábor Tompa práci na komedii TARTUFFE. V hlavní roli vystoupí Karel Dobrý, který se zotavuje z komplikované zlomeniny nohy…
Oficiální blog Činohry Národního divadla 16.12.2013.
První Tartuffe, kterého mohli spatřit diváci ND, zazněl francouzsky: 20. února 1892 s touto komplikovanou a stála provokující hrou „o svatouškovi“ přijela do Prahy hostovat Coquelinova společnost a vystoupila jedinkrát na scéně historické budovy. Domácí dramaturgie Tartuffa od té doby nasadila šestkrát, na osmou inscenaci se můžete těšit na konci února s Karlem Dobrým v titulní roli.
Magazín Národní divadlo, únor 2014 (č. 6).
Na začátku ledna 2014 došlo ke změně režiséra plánované inscenace Moliérovy hry „Tartuffe“ ve Stavovském divadle. Ze zdravotních důvodů odstoupil hostující Gábor Tompa. Rozezkoušené inscenace se ujal režisér Jan Nebeský. Po Shakespearově „Králi Learovi“, Molièrově „Donu Juanovi“ a Schillerových „Úkladech a lásce“ jde o další setkání originálního tvůrce s klasickým textem pod hlavičkou Národního divadla. Inscenace bude uváděna v souladu s novou koncepcí pod názvem „Tartuffe Impromptu!“ Herecké obsazení inscenace zůstává beze změn. V titulní roli se představí nový člen činoherního souboru Karel Dobrý. /…/ Jan Nebeský se stává rovněž tvůrcem scény a kostýmů. „Hudební stránku inscenace originálně pojedná jazzman Milan Svoboda,“ prozrazuje umělecký šéf Činohry Národního divadla Michal Dočekal. Text nově upravila Kateřina Šavlíková. Tvůrci stihnou plánovaný termín premiéry 28. února ve Stavovském divadle.
Tomáš Staněk, oficiální zpráva Činohry Národního divadla, únor 2014.
Tartuffe Impromptu, netradiční pojetí Moliérovy hry na prknech Stavovského divadla. A hlavní postava tentokrát coby údržbář s motorovou pilou. Režisér Jan Nebeský do ní obsadil nového člena činoherního souboru Karla Dobrého. Motorová pila, anebo vrtačka, to jsou rekvizity Tartuffa, který se v nové inscenaci Národního divadla proměnil v hodinového manžela. „Coby divadelní technik, domácí náhradní manžel, nebo jak se to říká, takovej ten, co nepozorovaně se vlastně vetkne do rodiny a už se ho nikdo nezbaví.“, říká o své postavě herec Karel Dobrý. Nejenže nezbaví, ale záhy i rodina zjistí, že jejich vlastní střecha nad hlavou už patří jemu. Tartuffe je klasický manipulátor, který okrádá a podvádí a je schovaný za falešnou skromností a pokrytectvím. /…/ „Určujícím prvkem se stala hudba a připomíná mi to pouliční tyátr, takovou jako burlesku.“, dodává Karel Dobrý.
Jiří Svoboda, Daniela Písařovicová, pořad České televize Události 27.2.2014.
Jako údržbáře s motorovou pilou si Moliére svého Tartuffa nejspíš nepředstavoval. Stavovské divadlo se ale rozhodlo hru provětrat a zasadit do současného století. Vznikl tak kus Tartuffe Impromptu!, v němž se v montérkách producíruje nový člen činoherního souboru Karel Dobrý. Dobrý si musí poradit s netradičními rekvizitami, společnost mu totiž dělá hlavně vrtačka či motorová pila. Důvodem lehké předělávky je uniknout klišé, která jsou s hrou spojována. Textu se divadelníci drží, ačkoliv ho trochu zkrátili.
-bk-, ČT24.cz 28.2.2014.
Co si budeme nalhávat, činohra Národního divadla v Praze je už několik sezon spíš bezradná. Když ale režíruje Jan Nebeský, většinou to (i když ne pro každého) událost v dobrém slova smyslu je. Že to ale nebude zcela klasický Moliere, naznačuje už „rozšířený“ název hry. Doufejme, že režisérově originální vizi dobře porozumí i herci. Karel Dobrý, David Prachař a Kateřina Winterová na to rozhodně mají.
Martin Hradecký, Moje psychologie 26.2.2014.
Diváci se kromě stálých herců mohou těšit také na nového člena činoherního souboru. Je jím herec Karel Dobrý, který se objeví dokonce v titulní roli pokrytce a manipulátora.
Lucie Nádeníková, Divá báze 28.2.2014.
David Prachař navíc na jevišti řádí jako černá ruka a se svým kolegou Karlem Dobrým občas předvádí hodně divné kreace. Jednou z nich je například scéna na stole, pod kterou by si mohl divák představit ledacos. Mnohem větším překvapením je ale pojetí postavy Tartuffa, který se představil jako údržbář se šroubovákem a motorovou pilou.
-lem-, Sedmička 5.3.2014.
Pokud nevěříte, že se v divadle můžete skvěle pobavit i na nebulvárních titulech, máte možnost se přesvědčit o opaku. Ve Stavovském divadle uvádějí molierovskou variaci Tartuffe Impromptu!, v Činoherním klubu hru Harolda Pintera Zrada. Obě hry jsou shodou okolností o pokrytectví, ba přímo orgiích lži, to ale není podstatné. Obě inscenace famózně táhnou herci v hlavních rolích, ve Stavovském Karel Dobrý a David Prachař, v Činoheráku Martin Finger a Ondřej Sokol. Nenechte si je ujít!
Richard Erml, Reflex 10.4.2014.
Okouzlila mě souhra dvou hlavních protagonistů, Orgona (vynikající David Prachař) a Tartuffa (Karel Dobrý zvolil naprosto odlišné výrazové prostředky než v geniálním Opričníkovi) – dvou typologií, vzájemně se prolínajících a doplňujících – neboť na ožebračení, ale i oblbnutí MUSÍ být dva.
Hana Frejková, Divadelní noviny 15.3.2014.
Tak v téhle pozici jsme muže Lindy Rybové Davida Prachaře ještě neviděli. V opravdu osobitém zpracování režiséra Jana Nebeského Tartuffe Impromptu!, které vychází z klasické Moliérovy předlohy, předvádí na jevišti hodně divoké kreace a řádí doslova jako utržený ze řetězu. V jedné ze scén se na ležícího a notně vyděšeného Prachaře doslova vrhne polonahý herec Karel Dobrý lačný po sexuálních hrátkách. Že se jedná o opravdu neotřelé zpracování klasické komedie, je zřejmé opravdu na první pohled. /…/ Polonahý Dobrý se záhy vrhne na Prachaře. Ten se mu neubrání. A následují divoké hrátky.
Anna Veškrnová, Super.cz 5.3.2014.