Ślub

Divadlo DISK (absolventská inscenace)
Role: Jindřich (Syn a Kníže)

Autor: Witold Gombrowicz
Režie: Katarzyna Wrzosek
Premiéra: 20. 11. 1991
Derniéra: 1992.

Překlad: Irena Lexová
Dramaturgie: Pavel Zvarič
Výprava a režijní spolupráce: Petr Lébl
Hudba: Jiří Šlupka Svěrák

OBSAZENÍ
Jindřich (Syn a Kníže): Karel Dobrý
Hynek (Otec a Král): Bohuslav Žáček
Vláďa (Přítel a Dvořan): Michal Malátný (Novotný)
Piják (Velvyslanec a Kaplan): Tomáš Petřík
Kateřina (Matka a Královna): Magdaléna Sidonová
Máňa (Služka a Kněžna): Marcela Kyselová
Piják (Kancléř): Ondřej Kepka
Dále hráli: Michaela Hajšelová, Tomáš Krejčíř, Veronika Musilová, Martin Stránský a další

Z médií

A je to také a především zásluha herecké zaujatosti a umění celého kolektivu, z nějž zejména výkony Karla Dobrého (Jindřich), Boba Žáčka (Hynek), Magdaleny Ž. Sidonové (Kateřina) a Tomáše P. Vepříka Peprného (Piják) jsou pozoruhodné nejen v měřítcích školy.
Luděk Richter, Lidové noviny 31.3.1992.

Nezasvěcený kritik přisuzuje režisérce zásluhy za úspěch inscenace, které – jak plyne ze svědectví profesora DAMU Ivana Vyskočila – patřily z velké části Léblovi: „Na škole začala dělat nějaká Polka Gombrowiczovu Svatbu. Všichni pedagogové to přivedli do naprostého marasmu. A odpadli. Na poslední chvíli se toho na zoufalou žádost Majdy Sidonové a Karla Dobrého ujal Petr. Bez nějakého oficiálního pověření. Za deset dní to celé z gruntu postavil. I jako scénograf a realizátor scény.“ Slovy zmíněné herečky: „Po dvouměsíčním plácání nám snad samo nebe seslalo Petra Lébla, za jehož pomoci se skutečně inscenace dovedla ke dni premiéry. Ztracený čas jsme doháněli osmnáctihodinovými zkouškami, při nichž se paradoxně pracovalo nejlépe a vymyslely nejpůsobivější okamžiky představení.“ Premiéra byla odložena o 5 dní – na 20. listopadu 1991. Mohu osobně dosvědčit vytržení, ve kterém si Lébl našel cestu ke Gombrowiczovi, a opravdovost, s níž pak vzal „cizí“ hru a inscenaci za svou a sledoval ji během všech (nemnoha) repríz, které jí byly určeny.
Vlasta Smoláková, studie „Gombrowicz a české divadlo“, Svět a divadlo 2/2000.

Trávila jsem léto na chatě v Mníšku a Petr za námi často jezdil. Znali jsme se už od mých studentských let na DAMU, kdy Petr za mnou jednou po předváděčkách přišel, řekl, že se mu líbilo, co jsem dělala, a pozval mě na kávu. Pak jsme s ním jako absolventský ročník připravovali Gombrowiczovu Svatbu. Možná s výsledkem nebyl příliš spokojený, protože vím, že ji chtěl ještě někdy inscenovat, ale s některými herci, hlavně s Karlem Dobrým a se mnou, se sblížil.
Z rozhovoru s Magdalénou Sidonovou, Vladimír Hulec, Divadelní noviny 10/2000.