Služky

Les Bonnes

Divadlo Na zábradlí
Role: Anděla (část role)

Autor: Jean Genet
Režie: Petr Lébl
Premiéra: 8. 11. 1993

Derniéra: 19. 6. 1996. Počet uvedení: 44.

Služky

Překlad: Petr Lébl
Dramaturgie: Lenka Lagronová
Scéna: Petr Lébl (pod pseudonymem William Novák)
Kostýmy: Kateřina Štefková

OBSAZENÍ
Klára: Bořivoj Navrátil & Barbora Hrzánová
Anděla: Karel Dobrý & Eva Stanislavová
Madame: Marie Málková
Pán: Vlastimil Bedrna
Strážci výtahu: Magdaléna Sidonová, Egon Tobiáš
Nelly Segenschmiedová, paní z magistrátu: Božena Roubalová

 

Služky Služky Služky Služky Služky Služky – zkouška Služky – zkouška Služky – zkouška

 

Z médií

Ve Služkách, formálně rigidní režijní kompozici Petra Lébla, se prvním obrazem ocitáme v prostoru zeleně odstínované kobky cely, ve světě dvou služek, které hrají (a to fakticky) v úvodu muži. Bořivoj Navrátil a Karel Dobrý jsou jako muži příliš ženští a jako ženy málo niterné. Spojením obého dosahují maximální výrazové schizofrenie, jejich každý pohyb a figurace má naléhavost šílenství, sžíravé hrůzy z úzkosti nad vlastním osudem. Proměna osudu ženy v muže je dokonána „návratem“ k ženám – fyzicky na scéně k Barboře Hrzánové a Evě Stanislavové.
Josef Brož, Deník 30.12.1993.

Na neveselé scéně Wiliama Nováka a v kostýmech Kateřiny Štefkové jsme svědky především výrazného herectví Marie Málkové a Barbory Hrzánové, ale i dobrých výkonů Evy Stanislavové, Bořivoje Navrátila a Karla Dobrého.
Václav Dušek, Respekt 6.12.1993.

Služky Kláru a Andělu hrají v jeho inscenaci dvě dvojice – B. Navrátil a K. Dobrý s B. Hrzánovou a E. Stanislavovou. /…/ B. Navrátil, nesoucí tíhu vstupní scény s napětím, citlivý ke slovu i gestu, přináší téma zranitelnosti a ponížení stejně jako drsnější K. Dobrý (skvělý v roli Lišáka).
Radmila Hrdinová, VP3 16.11.1993.

Působivě dimenzovaný prostor vězeňské cely, v příšeří zelené odstíny – postav služek-mužů (Bořivoj Navrátil a Karel Dobrý) se sebeprojektují ve fascinujícím, expresívně laděném dialogu.
Jana Machalická, Lidová demokracie 19.11.1993.

Bořivoj Navrátil – za sekundování Karla Dobrého – sugestivním projevem předvádí hraní (a vybíjení frustrace) jedné ze služek, Kláry.
Martin J. Švejda, Lidové noviny 15.11.1993.

Na zábradlí jsou služky obsazeny dvojmo (B. Navrátil-E. Stanislavová, K. Dobrý-B. Hrzánová) a pánové si s dámami své postavy průběžně předávají. /…/ Rámcové vězeňské scény (Bořivoj Navrátil, Karel Dobrý), jsou pojaty téměř tanečně, včetně hudby v pozadí, přerušované jen poklesle komickými výstupy dozorce (Vlastmil Bedrna), střední část, kdy role služek přebírají dámy, stojí na ostrých střizích různých poloh, vesměs parodizujících.
Vladimír Mikulka, Denní Telegraf 17.11.1993.

Znervózňující, monotónní hudba provází vstup do potemnělého brlohu dvou vězňů s holými lebkami (Bořivoj Navrátil, Karel Dobrý). Ti jsou právě uprostřed své fascinující terapie – představují služky, které si hrají na paní a služku, jež touží svou zaměstnankyni otrávit. /…/ Do příběhu vklouzávají další psotavy, především vrčící lišák – zvířátko, které nosí Madam kolem krku a jež může kdykoli obživnout (K. Dobrý).
-nik-, Práce 3.12.1993.

Bořivoji Navrátilovi (vykolejenější a agresivnější z obou muklů) a Karlu Dobrému (mladší a submisivnější) se daří navodit ošidnou výchozí situaci vkusně a působivě, se vzácným smyslem pro plastičnou pohybu a gesta. Groteskním umocněním modelu se stává okamžik, kdy od svých mužských dvojenců přebírají part Kláry a Anděly Barbora Hrzánová a Eva Stanislavová, a vrcholem večera je příchod Madame.
-vš-, Zemědělské noviny 26.11.1993.

Výborné herecké výkony podali Bořivoj Navrátil, Barbora Hrzánová, Karel Dobrý, Eva Stanislavová a Marie Málková.
Martin Čáp, Deník 22.11.1993.

Bořivoj Navrátil a Karel Dobrý hrají hrající si vězně „vážně“: oba odsouzenci své úlohy služek až expresívně prožívají. Fantasie a sugesce, s nimiž se v textu počítá, jsou posíleny, ba doslova puštěny ze řetězu – a tak se do cely brzy vkradou dvě copaté dívky: „opravdové služky“ či jejich přízraky. /…/ To šatstvo je totiž tak trochu živé a na scénu s ním k Mikešovi a Kokešovi přibývá starověký Egypťan a Indián Liščí hlava – Bořivoj Navrátil je oranžovo – fialovým faraónem a Karel Dobrý má na hlavě nasazeny Madaminy „lišáky“…
Barbara Mazáčová, Divadelní revue 1993.

Oba trestanci – Bořivoj Navrátil (Klára) a Karel Dobrý (Anděla) – mumlají repliky v extatickém vytržení do šerosvitu čtyř stněn; svět reality se tak napíná na skřipci trpělivosti až přes samu mez únosnosti.
Zdeněk A. Tichý, Mladá fronta DNES 18.11.1993.

Kouzlo bylo zrušeno, asociace vyhasly, začalo jiné představení. Jeho znakem je zdvojení: hrdinové, slova i předměty mají svá alter ega. Při Navrátilově „chtěla jsem zabíjet“ proneseném s takřka rituální melodikou, vstupují Služky – Dívky, Hrzánová a Stanislavové, aby jako ve voicebandu opakovaly repliky pánů Dobrého a Navrátila.
Věra Ptáčková, Svět a divadlo 6/1994.

Režiséři jako Radok, Krejča nebo Pleskot pro herce „pověsí“ laťku hodně vysoko. V okamžiku, kdy tihle pánové předstoupili před soubor na první čtené zkoušce, byli o kilometry před námi ve znalosti celé věci a v představě konečného výsledku.
Krejča měl grafy. Z postavení A5 přejdete na C6. Ale i tam lze si vybojovat jistou svobodu a režisér rád změní A6 na úplně jiné políčko, když herec přijde s nějakou vlastní invencí. Na druhou stranu Petr Lébl, když jsme začali dělat Služky, jakým obloukem on to bral – přes nějaké japonské divadlo, čerty, ďábly, protahoval nás svým hledáním. S Karlem Dobrým jsme tam dělali psí kusy. Kdo to měl vydržet? Nicméně i přesto si myslím, že to byla jedna z nejlepších Léblových inscenací. Ovšem totální extrém proti Krejčovi byl pan režisér Pitínský.
Z rozhovoru s Bořivojem Navrátilem, Robert Tamchyna, Divadelní noviny 9/2010.