MeetFactory
Role: Hubínek
Autor: Michal Pěchouček
Režie: Michal Pěchouček, Jan Horák
Premiéra: 21. 2. 2009
Derniéra: 24. 3. 2011. Počet uvedení: 16.
Autor sochy: Pavel Karous
Hudba: Petr Kofroň
OBSAZENÍ
Seidl, osamělá hlava rodiny bez autority: Jan Lepšík
Hubínek, Seidlův plnoletý nezbedný syn: Karel Dobrý
Maličká, modelka, společná přítelkyně Seidla a Hubínka: Eva Hromníková
Odkazy
Z médií
Otec, malíř Seidl již dávno žijící stranou umělecké obce, se snaží protlačit na Akademii syna Hubínka (výborně volení a nonšalantně působící Jan Lepšík a Karel Dobrý).
Jana Machalická, Lidové noviny 9.3.2009.
Náš mladý aspirant na budoucího pana umělce zkouší, co se dá (a Karel Dobrý ho hraje vážně dobře). Vyzbrojen rozumy a ambicemi svého otce malíře ví, že za panem profesorem je radno dolézat s patřičnou úctou a obdivem. Tu počechrat ego připomínkou jeho velikášství, tu přinést aspoň rohlík, když je umění v Čechách tak mizerné živobytí. „Současné umění je ve vůbec žádné situaci.“, konstatuje mladý student (jehož představitel studentským letům odrostl, a tak v jeho podání vypadá všechno ještě absurdněji) a jeho tatínek neklesá na mysli, jen aby se kluk někam dostal a on tu neumřel hlady a možná zaplatil i modelce. Při pohledu na obě karikatury rozumbradů v umění, jakkoli jsou vtipné, občas zatrne, jak ubohá jsou to stvoření.
Tereza Hendlová, GITA 25.2.2009.
Jak otec-výtvarník Seidl (Jan Lepšík), tak syn – student AVU Hubínek (Karel Dobrý) – jsou především směšné figury, obelhávající v prvé řadě samy sebe. V podstatě čisté duše bez jakéhokoliv valného talentu; Maličká (Eva Hromníková) na tom není o mnoho lépe, ale projevuje se u ní sympatická přímost a „uzemněnost“, bez patosu a řečiček. /…/ Zdrženlivost projevu hereckého tria Lepšík, Dobrý, Hromníková dává vyniknout vtipným partiím, v žádném okamžiku představení to protagonisté do diváků „nehrnou“ pod tlakem, aby publiku vše bez pochyb došlo. Tady se nekřičí, nikdo se tu expresivně nedrásá a fyzicky neobnažuje až k nahotě. Vlastně je to celé velmi cudné.
Josef Chuchma, Mladá fronta DNES 25.2.2009.
Větší a výrazně dominující herecký prostor byl nabídnut Karlu Dobrému v roli mladého Seidla. Vystupováním dětský Beethoven, věčně uražený a rozčilený „genius“, jehož charakter je však zcela opačného rázu a jeho osobnost není schopna efektivně vzdorovat vnějším vlivům a neodvratně tak rodí diletanta. Omamné víno v podobě „závažné“ filozofie a jednoduchého (spíše prostoduchého) života coby pramenů umělecké tvorby se vlévá do kapilár mladého nešťastníka. Že je Nietzscheho filosofie již dávno přežitá, že vysmívaní artificialisté a surrealisté vytvořili jedno z nejcennějších prostředí českých kulturních dějin ponechává rebelsky stranou. Jednoduše je to pozér a jak ve hře několikrát trefně zazní, „kreativista“ a „nemakačenko“, který snadno podléhá módním vlivům, ke kterým uměleckost (nikoliv již umění) v současnosti patří.
Tomáš Kubart, Rozrazilonline.cz 11.3.2009.
Vystupují v něm tři postavy – zneuznaný mistr výtvarného řemesla Seidl (Jan Lepšík), jeho syn a současně student AVU Hubínek (Karel Dobrý) a modelka Maličká (Eva Hromníková). /…/ Pěchouček souběžně s tím umně spřádá pavoučí sítě jemných jazykových konstrukcí a absurdních situací, do nichž lapá postavy své hry. Není jasné, zda si mezi sebou hrají nějakou křehkou hru o absurditě světa, anebo zda sledujeme pitoreskně podaný, nicméně v podstatě reálný příběh o synu a otci, o zmateném studentovi a bláznivém profesoru. Pěchouček je nahlíží v jakémsi zvláštním „asijském“ oparu starých mistrů zenových příběhů. Jan Lepšík v roli mistra Seidla se pohybuje a mluví jako buddhistický mnich (anebo herec divadla nó) a Karel Dobrý působí jako jeho oddaný a současně vzpurný žák. Krouží kolem něj jako divoká kočkovitá šelma. Občas se mu plně poddá, jindy vzdorně odtančí mimo jeho dosah. A stále s ním vede disputaci o životě, škole a umění. /…/ Když se ke konci Maličká vzdálí mimo prostor hry, nemají už ani jeden z nich touhu věnovat se teoriím o současném umění. Oba zdvihnou z praktikáblů velkou desku, na které dosud hráli, Seidl přitáhne obrovskou, oranžově natřenou sochu koně, Hubínek vytáhne kytaru, sedne do sedla a zpívá jakousi trampskou píseň…
Vladimír Hulec, Divadelní noviny 3.5.2009.
Propast mezi módním studiem na „akádě“ a skutečným uměním paroduje kontrast mezi adeptem studia, naivním a nechutně nadšeným Synem (Karel Dobrý), a jeho otcem – malířem, šílencem a asociálem (Jan Lepšík). Vše v dramatu určují banalita a nevkus: při přijímačkách stačí jen klepat na ty správné dveře a srdce spolužačky se získá zpěvem odrhovačky, kterou Syn zpívá na obrovském dřevěném koni.
Olga Vlčková, A2 kulturní týdeník 9/2009.
Spolu s dramaturgem a režisérem Janem Horákem založil v bývalém kině v pražském Veletržním paláci Studio Hrdinů, kde společně uvedli hru mapující osudy francouzského lékaře, spisovatele a antisemity LouiseFerdinanda Célina. Této inscenaci, ve které exceluje Karel Dobrý se třemi herečkami v bílém na červené točně místo jeviště, ale předcházela už Pěchoučkova autorská hra Muži malují, uvedená v industriálním prostředí pražské MeetFactory. Pěchouček do ní obsadil jen tři herce – otce jeho syna studenta výtvarné akademie a mladou modelku. Vztah a řevnivost obou mužů připomíná chvílemi kohoutí zápasy, ale i když oba živoří na pokraji nouze, na modelku musí vždycky zbýt. Vyvýšenému jevišti obklopenému diváky pak dominuje volně stojící paraván s Pěchoučkovou malbou i červené ponožky malířů a rudé rukojeti válečků s barvou, jimiž otec se synem krouží po zemi. Na závěr se pódium postaví jako stěna, čímž se z podlahy stane abstraktní obraz. „Tohle ale přece zvládne namalovat úplně každý,“ diví se modelka. „Jasně, ale jde o to, jestli si to dokážeš obhájit,“ uzemní dívku student.
Pavel Vokatý, Hospodářské noviny 21.8.2013.