/hudební inscenace/
Experimentální prostor NoD (součást klubu Roxy), později Divadelní spolek Jedl (na scéně Vršovického divadla MANA, později v Divadle X10 resp. v prostoru DUP39).
Role: Gottfried Benn
Autor: Lucie Trmíková
Režie: Jan Nebeský
Premiéra: 7. 10. 2016
Roli alternoval Miloslav König.
Stále na repertoáru. Poslední vystoupení: 20. 12. 2018. Poslední uvedení v Experimentálním prostoru NoD: 14. 6. 2017. První uvedení pod hlavičkou Divadelního spolku Jedl: 3. 10. 2017 (na scéně Vršovického divadla MANA). Poslední uvedení: 8. 5. 2018 (v Divadle X10 resp. prostoru DUP39). Počet uvedení: 16. Počet odehraných uvedení: 2.
Scénář: Lucie Trmíková
V textu použity verše Else Lasker-Schülerové v překladu Aleny Bláhové a Gottfrieda Bena v překladu Ludvíka Kundery.
Výprava: Petra Vlachynská, Igor Korpaczewski
Hudba: Emil Viklický, Martin Dohnal
OBSAZENÍ
Else Lasker-Schülerová: Lucie Trmíková
Gottfried Benn: Karel Dobrý / Miloslav König
Spoluúčinkoval: Martin Dohnal
Hudebníci: Martin Dohnal (klavír), Emil Viklický (klávesy), Miroslav Hloucal (trumpeta)
Video
Odkazy
Z médií
Příběh spalující lásky německého literáta Gottfrieda Benna a židovské básnířky Else Lasker-Schülerové z počátku minulého století zaujal tvůrce pražského experimentálního prostoru NoD. Jejich krátký, ale intenzivní vztah vrací na jeviště Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v inscenaci Miluji tě jak po smrti.
ČT24.cz 10.10.2016.
Karel Dobrý se jako Gottfried pohybuje zasmušile v dlouhém zeleném plášti lékaře, v pozadí se tyčí makabrózně nasvícený pitevní stůl. Pak si také krátce zalyžuje s hákovým křížem na bundičce s kapuckou a v závěru se promění v zelenou mořskou pannu…
Jana Machalická, Lidové noviny 19.10.2016.
Když mezi tuto sestavu vstoupí herci Lucie Trmíková a Karel Dobrý, je ihned zřejmé, že to bude „nebeskárna“ s vypouklými kostýmy i gesty, s barvitostí na několikerý způsob. /…/ Trmíková sice při premiéře nejednou vyplivla z úst přebrebt, ale její výkon pěvecký byl o poznání sebevědomější a muzikálnější než Dobrého. /…/ Všechny ty vypouklé či jasně barevné nebo temné propriety, které na sebe Trmíková s Dobrým během inscenace nasazují, s nimiž obcují, jsou určitě efektní: od úvodního obrovského hlavového nástavce Trmíkové, který zdůrazňuje židovské rysy Lasker-Schülerové, přes rozměrné boxerské rukavice, jimiž si milenci uštědřují rány, až po sexuální symboly i sado-maso pomůcky.
Josef Chuchma, Divadelní noviny 17.10.2016.
Nová „all-stars“ inscenace Jana Nebeského, a taky Lucie Trmíkové (autorky scénáře), Emila Viklického a Martina Dohnala (autorů hudby), Petry Vlachynské (kostýmní výtvarnice) a samozřejmě i Karla Dobrého vyvolává především řadu otázek. /…/ Karel Dobrý sice s obtížnými písněmi rovněž zápolí zuby nehty, na rozdíl od kolegyně však leccos zachrání osobním šarmem. Otázku by ale bylo možné postavit i jinak: proč oba skladatelé vedou herce do obtížných a málo zpěvných partů, v nichž se jako nezpěváci nemohou cítit jistě? Ta největší nejasnost je však jinde. Proč si vlastně Nebeský s Trmíkovou vybrali drásavou (často velmi osobní) poezii Gottfrieda Benna a Else Lasker-Schülerové, když inscenace pozornost diváků od samotných textů všemožně odvádí? Jistě, Dobrý je jako zelená mořská panna k sežrání zábavný, jenže Trmíková může v tu chvíli recitovat, co chce, a stejně jí nikdo neposlouchá. A takových momentů byla v představení spousta, jen na rozdíl od mořské panny nevzbudily tolik veselí.
Vladimír Mikulka, NaDivadlo 8.10.2016.