Miluji tě jak po smrti

/hudební inscenace/

Experimentální prostor NoD (součást klubu Roxy)
Role: Gottfried Benn

Autor: Lucie Trmíková
Režie: Jan Nebeský
Premiéra: 7. 10. 2016

Roli alternoval Miloslav König.
Stále na repertoáru. Počet uvedení k 30. 6. 2017: 9. Počet odehraných uvedení k 30. 6. 2017: 2.

Miluji tě jak po smrti

Scénář: Lucie Trmíková
V textu použity verše Else Lasker-Schülerové v překladu Aleny Bláhové a Gottfrieda Bena v překladu Ludvíka Kundery.
Výprava: Petra Vlachynská, Igor Korpaczewski
Hudba: Emil Viklický, Martin Dohnal

OBSAZENÍ
Else Lasker-Schülerová: Lucie Trmíková
Gottfried Benn: Karel Dobrý / Miloslav König
Spoluúčinkoval: Martin Dohnal
Hudebníci:
Martin Dohnal (klavír), Emil Viklický (klávesy), Miroslav Hloucal (trumpeta)

 

Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti Miluji tě jak po smrti – zkouška Miluji tě jak po smrti – reklamní banner Miluji tě jak po smrti – reklamní banner Miluji tě jak po smrti – reklamní banner

 

Video

Ukázka

Reportáž

 

Odkazy

Experimentální prostor NoD

 

Z médií

Příběh spalující lásky německého literáta Gottfrieda Benna a židovské básnířky Else Lasker-Schülerové z počátku minulého století zaujal tvůrce pražského experimentálního prostoru NoD. Jejich krátký, ale intenzivní vztah vrací na jeviště Lucie Trmíková, která je zároveň autorkou scénáře, a Karel Dobrý v inscenaci Miluji tě jak po smrti.
ČT24.cz 10.10.2016.

Karel Dobrý se jako Gottfried pohybuje zasmušile v dlouhém zeleném plášti lékaře, v pozadí se tyčí makabrózně nasvícený pitevní stůl. Pak si také krátce zalyžuje s hákovým křížem na bundičce s kapuckou a v závěru se promění v zelenou mořskou pannu…
Jana Machalická, Lidové noviny 19.10.2016.

Když mezi tuto sestavu vstoupí herci Lucie Trmíková a Karel Dobrý, je ihned zřejmé, že to bude „nebeskárna“ s vypouklými kostýmy i gesty, s barvitostí na několikerý způsob. /…/ Trmíková sice při premiéře nejednou vyplivla z úst přebrebt, ale její výkon pěvecký byl o poznání sebevědomější a muzikálnější než Dobrého. /…/ Všechny ty vypouklé či jasně barevné nebo temné propriety, které na sebe Trmíková s Dobrým během inscenace nasazují, s nimiž obcují, jsou určitě efektní: od úvodního obrovského hlavového nástavce Trmíkové, který zdůrazňuje židovské rysy Lasker-Schülerové, přes rozměrné boxerské rukavice, jimiž si milenci uštědřují rány, až po sexuální symboly i sado-maso pomůcky.
Josef Chuchma, Divadelní noviny 17.10.2016.

Nová „all-stars“ inscenace Jana Nebeského, a taky Lucie Trmíkové (autorky scénáře), Emila Viklického a Martina Dohnala (autorů hudby), Petry Vlachynské (kostýmní výtvarnice) a samozřejmě i Karla Dobrého vyvolává především řadu otázek. /…/ Karel Dobrý sice s obtížnými písněmi rovněž zápolí zuby nehty, na rozdíl od kolegyně však leccos zachrání osobním šarmem. Otázku by ale bylo možné postavit i jinak: proč oba skladatelé vedou herce do obtížných a málo zpěvných partů, v nichž se jako nezpěváci nemohou cítit jistě? Ta největší nejasnost je však jinde. Proč si vlastně Nebeský s Trmíkovou vybrali drásavou (často velmi osobní) poezii Gottfrieda Benna a Else Lasker-Schülerové, když inscenace pozornost diváků od samotných textů všemožně odvádí? Jistě, Dobrý je jako zelená mořská panna k sežrání zábavný, jenže Trmíková může v tu chvíli recitovat, co chce, a stejně jí nikdo neposlouchá. A takových momentů byla v představení spousta, jen na rozdíl od mořské panny nevzbudily tolik veselí.
Vladimír Mikulka, NaDivadlo 8.10.2016.