(Podivný případ faráře z TUeS)
/hudební inscenace/
Divadlo Na zábradlí
Role: Farář
Autoři: Egon Tobiáš, Jan Nebeský, Martin Dohnal
Režie: Jan Nebeský
Premiéra: 27. 10. 2001
Derniéra: 27. 11. 2003. Počet uvedení: 23.
Na motivy 2-3 románů Jiřího Bernasose „Deník venkovského faráře“, „Zločin“ a „Zlý sen“.
Dramaturgie: Kateřina Šavlíková
Výprava: Jana Preková
Hudba: Martin Dohnal
OBSAZENÍ
Farář: Karel Dobrý
Dcera: Petra Špalková
Přítel: Saša Rašilov
Gabin: Miloslav Mejzlík
Detektiv: Jan Budař
Serafita: Rozina Mlýnková
Hraběnka: Jorga Kotrbová
Kolemjdoucí: Ladislav Klepal / Martin Němec / David Švehlík
Doktor: Tomáš Palatý
Hrabě: Vladimír Marek
Učitelka: Martina Musilová
Zvoník: Martin Dohnal
a další
Hudebníci: Martin Dohnal (klavír), Alenka Smiřická (housle), Ctibor Mašek (violoncello)
Související
Diskografie (CD, audio příloha k omezenému počtu výtisků knihy „JAN NEBESKÝ“)
Z médií
Z pozoruhodných hereckých kreací – výrazné jsou všechny – vyniká neuroticky hledající a modlitbou se posilující kněz Karla Dobrého. Herec jeho aktivitu charakterizuje neustálým doléváním či rozléváním vína, psaním poznámek na vlastní paže i manipulací s kopacím míčem; farář hodlá totiž ve vsi založit fotbalové družstvo. V náročných Dohnalových melodických linkách vynikne i Dobrého vroucí tenor.
Jan Kerbr, Mladá fronta DNES 9.11.2001.
Život člověka je v křesťanském pojetí chápán jako zápas, který probíhá venku i uvnitř. To platí především o Faráři Karla Dobrého, jenž při svém úsilí o záchranu ohrožených duší musí bojovat nejen s vnějšími překážkami a nástrahami, ale i se svým nešikovným a chorým tělem. Dlouhá křehká postava navozuje představu směšnodojemného donkichota a neokázalého křesťanského mučedníka.
Zdeněk Hořínek, Lidové noviny 8.11.2001.
Z dějových úryvků lze vypreparovat jen marné snažení ústřední postavy mladého citlivého faráře (výstižně ho ztvárnil Karel Dobrý), jenž přichází do venkovské farnosti neznalý životních úskalí, či epizody milostných eskapád hraběcí dcerky, v dětství patrně postižené traumaty zneužití otcem a matčiným nepochopením.
Eva Jeníková, Slovo 1.11.2001.
Postmoderní exhibice zasáhla a hlavně přesvědčila zejména díky hereckým výkonům, ale v žádném případě se nejedná o představení pro masivního diváka. Petra Špalková (Dcera), Saša Rašilov (Přítel) nebo Karel Dobrý v titulní roli Faráře, naprosto přesně kamenovali. Hráli s plným fyzickým i psychickým nasazením. Špalková několikrát bravurně slezla horolezeckou plexisklovou stěnu, Rozina Mlýnková (Sarafita) mistrně levitovala na ráhnech. O čem, ale hráli? /…/ Farář (Karel Dobrý) si buď hrál s míčem, neustále si zapisoval poznámky fixem na tělo, případně dokázal pěkně naštvat, když několikrát po sobě postavil láhve s vínem před skříň. Ta, když se otevřela, tak se zákonitě láhve převrhly a rozlily. Což vidět na třikrát ke klidu moc nepřidalo.
Josef Meszáros, Scena.cz 4.11.2001.
Tragédii, k níž směřuje vzájemná nenávist Hraběnky (Jorga Kotrbová) a její dcery (Petra Špalková), však sotva tuší, natož aby se jí pokusil zabránit, jak to činí protagonista příběhu, na smrt nemocný a pochybnostmi o sobě samém zmítaný mladý farář (Karel Dobrý). Výkony posledních dvou jmenovaných patří spolu s výkonem Saši Rašilova v roli Přítele snad k nejlepším hereckým výkonům, jaké lze v Praze nyní spatřit.
Bronislav Pražan, Týdeník Rozhlas 49/2001.
Farář (Karel Dobrý) si vyjasňuje svůj vztah k Bohu, ke službě farníkům, poznává postupně svůj úkol i úděl. Společně s ním tušíme nemoc a blízkost smrti.
Marie Reslová, Czech Theatre č.20, 10.9.2004.
Karel Dobrý – Farář. „Ó má nadpřirozená neobratnosti…“ Tenhle páter má dobrou vůli, je jen trochu rozpačitý, neobratný, zmatečný. Tolik touží po jasnosti (v textu dostává baterku) a strašně se trápí svou nedostatečností. Koktavě si ujasňuje věci, ale má velkou vnitřní sílu. Na scéně má stažená úzká ramena, v očích klukovskou nevinnost, často zbytečné, trhavé pohyby. Bryndá víno z lahví i do lahví (rozlité vytírá ponožkami), bryndá po skleněném stole, staví nezazátkované lahve tak, aby je Gabin otvírající dveře skříně-zpovědnice převrátil… A kdo ví, zda to zase nemá nějaký hlubší význam!
Marie Reslová, Svět a divadlo 6/2001.
Ač se to nezdá, pražské Divadlo Na zábradlí hraje inscenaci JE SUiS české autorské trojice Egon Tobiáš – Jan Nebeský – Martin Dohnal už od 27. října 2001, kdy měla tato hra světovou premiéru. A tak herci Karel Dobrý a Miloslav Mejzlík právě zjistili, že na to, aby uspěli v cenách Thálie 2002, je jejich představení příliš staré.
Veronika Bednářová, Reflex 27.3.2003.