Církev

L'Église

Studio Hrdinů ve Veletržním paláci
Role: Bardamu, lékař & Louis-Ferdinand Céline

Autoři: Louis-Ferdinand Céline, Jan Horák
Režie: Michal Pěchouček, Jan Horák
Premiéra: 7. 10. 2012

Poslední uvedení: 7. 10. 2015. Počet uvedení: 32.

Církev

Karel Dobrý – nominace na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon roku 2012

Předloha: Louis-Ferdinand Céline (stejnojmenná divadelní hra)
Překlad a odborná spolupráce: Anna Kareninová
Adaptace: Jan Horák (s použitím života a díla Louise-Ferdinanda Célina)
Dramaturgie: Jan Horák
Výprava: Michal Pěchouček
Výtvarná spolupráce: Dominik Gajarský, Martina Holá

OBSAZENÍ
Bardamu, lékař & Louis-Ferdinand Céline: Karel Dobrý
Pistil & Rasputin a další postavy: Petra Lustigová
Tanderot & Vera a další postavy: Gabriela Míčová
Clapot & Flora & Žanynka a další postavy: Marie Švestková

 

Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev  Církev Církev Církev Církev  Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev  Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev Církev – zkouška Církev – z propagačního materiálu k nominacím na Ceny Alfréda Radoka za rok 2012 Církev – propagační materiál Církev – propagační materiál Církev – grafika Michala Pěchoučka

 

Video

Reportáž o inscenaci

Záznam z udílení Cen Alfréda Radoka za rok 2012

Upoutávka na reprízu

 

Související

Pořady a dokumenty (Ceny Alfréda Radoka 2012)

 

Odkazy

Studio Hrdinů

Ceny Alfréda Radoka

 

Z médií

Úryvky z rozměrného textu Církve s desítkami postav tu sehrají čtyři herci: Karel Dobrý, Gabriela Míčová, Petra Lustigová a Marie Švestková. /…/ Je to mnohdy překvapivě vtipné, ovšem vždy s mrazivým podtextem. Stejně působí i Célinovy osobní texty v podání Karla Dobrého. Trefně pointuje řadu autorových zcyničtělých bonmotů („Židi by mi měli postavit pomník za všechno to zlo, co jsem na nich nespáchal, i když jsem mohl“), ale v důsledně nepsychologizujícím podání do nich nechává nahlédnout i hlouběji.
Michal Zahálka, Hospodářské noviny 19.10.2012.

Jan Horák Církev zkrátil, upravil, a především obohatil o pasáže, jež se zabývaly Célinovým myšlením i životem. Společně s výtvarníkem a režisérem Michalem Pěchoučkem a hercem Karlem Dobrým v hlavní dvojroli pak tento zcela nový, mnohovrstevnatý text dokázal naplnit a oživit minimalisticky, jemně a kultivovaně…
Redakční rubrika „Osobnost měsíce“, Divadelní noviny 17/2012.

Dominuje herectví Karla Dobrého. /…/ Rozlehlé hlediště je pak jevištěm pro obdivuhodný herecký koncert Karla Dobrého, jediného herce v roli komentátora, autorského alter ega, i autora samotného, na němž celé představení stojí.
Vladimír Karfík, Divadelní noviny 30.10.2012.

Tři dámy (Gabriela Míčová, Marie Švestková a Petra Lustigová), které do té doby hrály všechny postavy, jež se potkávaly s hlavní postavou, doktorem Bardamu-Célinem (Karel Dobrý) sedíce na kruhové scéně – točně položené na schodech, postupně všechny scénické poznámky odříkaly, zatímco Karel Dobrý pantomimicky vše ztvárňoval.
Dominik Melichar, Divadelní noviny 8.10.2012.

Stačí k tomu čtyři herci (excelentní jsou všichni, autor těchto řádek ale musí zdůraznit Karla Dobrého a Gabrielu Míčovou), jedna malá točna a dovedné nasvícení (Pěchouček znovu dokládá, že v jednoduchosti je síla). žádná okázalá gesta, šetří se i s emocemi, inscenátoři se soustředí hlavně na slovo, jež doprovázejí úspornou choreografií.
Jan H. Vitvar, Respekt 15.10.2012.

Tak silný a vtipný text se u nás už dlouho nehrál, minimalistické divadelní provedení pak stojí především na přesvědčivém výkonu Karla Dobrého.
Vojtěch Varyš, Týden 5.11.2012.

Doktora Bardamua ztělesňuje Karel Dobrý, jenž je se svým charismatem a hereckým uměním klíčovou osobou inscenace, což je znát zejména v okamžicích, kdy je mu dán větší prostor. Bez něj by se tvar nejspíš definitivně zhroutil.
Roman Sikora, Rozhlas.cz 6.11.2012.

Karel Dobrý se jako vypravěč nezastaví v nepřetržitém monologu. Sekunduje mu trio vil Gabriela Míčová, Marie Švestková a Petra Lustigová. Dobrý jako Céline nevystupuje z role. Chrlí nadávky, rasistické výhružky. Nejsilnější je ve chvílích, kdy je postava ironická a komentuje vztah k ženám, kterým nerozumí a po každém flirtu by se nejraději ženil. Je agresivní, impulsivní, neromantický, zahleděný do svých kontroverzních myšlenek i filosofickým konstruktům, kterými se vysmívá výrazným „ismům“ 20. století (v poslední části zejména existencialismu). /…/ Dobrý v chirurgické zeleni a „víly“ v bílých spodničkách vystupovaly z jednotné červené koberců a jediného objektu na scéně. Zešikmená kruhovitá plošina symbolizuje gramofon, který propojuje vyprávění se skutečností. Trojice těl ležících jako memento na červené vinylové desce, otáčených Dobrým skoro jako otrokem, přehrála příběh nesmiřitelného filosofa i rasisty. Nastavovaný závěr by jistě snesl redakci a některé situace kromě precizních minimalistických vizuálních řešení obrazů by naopak netrpěly trochou více divadelnosti.
Martin Macháček, Rozrazilonline.cz 9.10.2012.

Hlavní postava, lékař Bardamu (Karel Dobrý), křižuje svět plný lží, přetvářky a zneužívání. /…/ Herečky stroze pronášejí text scénických poznámek. Karel Dobrý se v reakci na to pokouší ve zběsilém tempu ilustrovat popisované prostředí a sám odehrát sérii výstupů, realizovaných v textové předloze desítkami postav. Ve zhutnělé podobě je tak vyjádřen Célinův osamocený, megalomanský a neúspěšný boj se společenským řádem. /…/ Na intenzitu kontaktu mezi herci a publikem má negativní dopad propastná vzdálenost mezi první řadou a hrací plochou. Pokud tím chtěli tvůrci znovu upozornit na odloučenost mezi Bardamym / Célinem a společností, tak to za tento nenápaditý příměr nestálo. Obdobně nahlížím i fakt, že se Karel Dobrý neúčastnil děkovačky.
Vojtěch Poláček, Kulturissimo.cz 5.11.2012.

Céline, kterého v adaptaci Divadla Orlík ztvárňuje herec Karel Dobrý, se ve svém životě setkal s mnoha útrapami, které byly většinou vlivem tehdejší meziválečné společnosti. Dobrý vystupuje v Církvi jako lékař, který putuje světem, jenž nejde vyléčit. Ve Švýcarsku se stává pracovníkem Společnosti národů, v rámci které jako člen hygienické sekce cestuje do Afriky. Zde se setkává s útrapami a následky kolonizace (a následné dekolonizace) Afriky. /…/ Karel Dobrý se v náročné Církvi prezentuje jako výborný herec, ale také řečník a filozof, kdy zejména v závěru inscenace mistrně uvažuje nad minulou, ale i současnou společností a nad samotným životem LouiseFerdinanda Célina. Je na místě zmínit, že Karel Dobrý je za svůj výkon nominován na letošní Cenu Alfreda Radoka v kategorii Mužský herecký výkon.
Michaela Rozšafná, Deník 25.2.2013.

Církev je rozhodně jiná než cokoliv, co je v Praze v divadle k vidění. Nejen tím, jak pracuje s textem a jak velkoryse ho „umisťuje“ v prostoru, ale také díky uhrančivému hereckému výkonu Karla Dobrého, který vytváří až kubistický portrét duše hlavního hrdiny.
Marie Reslová, Česká pozice 17.1.2013.

Pěchouček v Církvi staví zejména na civilním (nikoli civilistním) výkonu Karla Dobrého. Jakkoli to může v souvislosti s L.-F. Célinem působit paradoxně, je Dobrého základním naladěním dětský údiv a hravost. Je překvapován svou schopností psát, je okouzlen sám sebou a je udiven, že svět jeho myšlenky tak špatně pochopil (skrytá ironie je přitom dávkována velmi decentně). Karel Dobrý přesně a jemně variuje odstup a prožitek, přičemž se tentokrát zcela obejde bez silovosti a exprese. Sledovat jeho tvárný a přitom velmi umírněný (a podřízený) výkon a schopnost přednesu je vskutku radost.
Jakub Škorpil, NaDivadlo 1.12.2012.

Célinova Církev v pojetí Studia Hrdinů je skutečnou pastvou pro intelekt. Množství myšlenek, názorů, postřehů a více či méně rozhořčených či nenávistných obžalob společnosti, které tu uhrančivě zaujatý až neúprosný, tu ironicky odtažitý lékař Bardamu (částečně splývající se samotným Célinem) ve fascinujícím podání Karla Dobrého předhodí světu – v podstatě nic jiného se tu nestane a v podstatě to stačí.
Ester Žantovská, NaDivadlo 1.12.2012.

Vynikající francouzský autor, lékař a fašista (což mu na rozdíl od jiných přičítám k dobru) L. F. Céline je nejen autorem, ale také hlavní postavou mocně se valícího proudu slov, obratů a obrazů. Všudypřítomné nadávání na všechno a všechny, nemilosrdné, ostré a vtipné, se snoubí s poznáním stavu věci – nakonec přijde kruciální otázka: proč jsem si ze všech nadělal nepřátele? A to je všechno, řekne Dobrý do ztemnělého sálu. Není to všechno. Chci to vidět zas. Vojtěch Varyš, server NaDivadlo 2.12.2012.
Mizanscéna odpovídá dramaturgii, která do popředí staví doktora Bardama potažmo Célina: zatímco Bardamu (Karel Dobrý) se pohybuje po celé, obří schodiště připomínající scéně, která vznikla na místě běžného hlediště, herečkám je vymezena pouze rudá kruhová točna v jeho středu, která se tak stává pomyslným „projekčním plátnem“ Célinovy tvorby a představ či Bardamových vzpomínek. Někdy nad Bardamem / Célinem mají herečky – představy – plnou moc, jindy je jen dle libosti navštěvuje a zase od nich odbíhá do „skutečného světa“. Dobrého kostým odkazuje k oděvu koloniálního lékaře v Africe: bílé kalhoty, khaki košile, klasické bílé páskové boty. /…/ Karel Dobrý a jeho partnerky (Gabriela Míčová, Petra Lustigová a Marie Švestková) jsou na jevišti už před začátkem představení. Dívky se zvolna rozcvičují, Dobrý „improvizovaně“ přichycuje koberec na točně. Ač je celá scéna narežírovaná, jednání všech působí zcela spontánně. Herci hrají přípravu na představení a lehce se tak zmírňuje propast mezi jevištěm a hledištěm, daná rozsahem a chladem betonové scény. /…/ Pojítkem všeho je výkon Karla Dobrého. Ten už ostatně měl podobnou úlohu v inscenaci Célinova posledního románu a zároveň posledního díla tzv. „německé trilogie“ Skočná, který před čtyřmi lety inscenoval – v dramatizaci a dramaturgii Jana Horáka – Miroslav Bambušek v MeetFactory. I zde hrál Karel Dobrý Célina. /…/ Po celou dobu pracuje s postavou ve dvou rovinách. V té první, řekněme spíše célinovské, má nad situacemi nadhled a svým jednáním komentuje, co Céline prožíval a vnímal a co ho vedlo k vytvoření svého alter ega. Dobrý si v těchto situacích udržuje odstup od postavy a úryvky z textů přednáší téměř civilně. Zároveň se dokáže kdykoliv okamžitě vtělit do „situací z Bardamova života“. A to i navzdory tomu, že herectví jeho partnerek je ve srovnání s ním výrazněji stylizované. Vzniká tak druhá rovina, ve které je Dobrého herecký projev nebývale živý, až realistický. Bez odstupu prožívá situace a tím zpřítomňuje text – jako by šlo o obrazy ze Célinova života, do nichž se znenadání vrací prostřednictvím nějaké vzpomínky, úvahy či myšlenky.Přestože je Karel Dobrý na první pohled uvolněný a ležérní, nikdy nepolevuje v koncentraci. Nijak proto nekolísá napětí a obě zmíněné roviny vytváření jednotný celek. Vzniká zdání, že přeskakuje ze Célina existujícího do Célina prezentujícího své alter ego, nicméně inscenace nepůsobí jako koláž obrazů. Nebýt Dobrého výkonu, mohlo by jít o poměrně kostrbatý kus, ve kterém by vystupovaly na povrch přechody mezi občas trochu násilnými kompilacemi původního dramatu s dalšími texty. Dobrého technika, kombinující různé herecké metody, však inscenaci zceluje a ony přechody tak působí spíše jako problémy, které musí Bardamu / Céline řešit jako etapy, kterými prochází. Vrcholem je třetí jednáí, s jehož antisemitismem si Horák poradil mistrovsky: jak už řečeno zcela vyškrtal jednotlivé repliky a zachoval pouze Célinovy scénické poznámky. Ty na střídačku předříkávají herečky, zatímco Dobrý jejich obsah s nadsázkou zobrazuje. Obrovský význam tu má načasování: Dobrý čeká na text, ten potom předvádí, a protože mezi tím už přichází další podnět / scénická poznámka, rychle situaci dohrává a přeskakuje ze schodu na schod k „obrazu“ dalšímu. Výstupy jsou to většinou komické a gradované. /…/ Zatímco herečky zrychlují tempo, Dobrému hraně dochází dech, zpomaluje, z grotesky opět přechází do podehrávání a vědomě některé obrazy vynechává, na moment si i sedá, aby se znovu nechal vyprovokovat a vytvořil další ze stylizovaných postav. I toto jednání má však perfektně pod kontrolou a několikrát reaguje na situaci, ve které se ocitl (například se směje tomu, co dělá, že nestíhá apod.). Nakonec tempo zrychlí natolik, že si sbor hereček skáče do řeči, Dobrý svou roli „vzdává“, sedá si na schody a unaveně je sleduje. Tím se znovu stává Célinovským Bardamem, který svou (ne)činností komentuje dění okolo. Zvláště zajímavý je v tomto jednání moment, kdy na scénu opravdu přichází Bardamu. Céline / Dobrý to komentuje slovy: „To jsem já.“ Na první pohled komická scéna získává mnohem hlubší význam a je až neuvěřitelné, že Karel Dobrý dokáže obě roviny v určitých situacích zřetelně oddělovat a v dalších spojovat. Dobrý obsahuje celý hrací prostor a to nejen v popisovaném třetím dějství, kdy jakoby se schodiště naplnilo ruchem sídla Společnosti národů. Při citacích Célinových textů prokazuje totální pochopení jednotlivých obrazů a rytmu autorova jazyka. Pod povrchem celou dobu bublá potlačovaná agrese, přestože je jeho Céline / Bardamu mírný a víceméně profesionální. Inscenace graduje v závěrečném obraze. Dobrý zasouvá do točny prkno, pomalu k němu přivazuje provaz a s evidentním úsilím, hraným vyčerpáním a zároveň osudovou odhodlaností roztáčí točnu, na které ve stylizované malebné pozici sedí jeho kolegyně.
Pavlína Pacáková, Svět a divadlo 1/2013.

Karel Dobrý jako Bardamu. Jako Ferdinand. Jako Céline. Až dětsky otevřený, radostný doktor a zanícený spisovatel (zprvu); štvanec a pária (vprostřed); sžíravý, sebevztahovačný, osamělý stařík – misantrop (v závěru). Herectví mnoha tváří. To nejlepší z celého týdne.
Martin J. Švejda, NaDivadlo 21.1.2014.

Herci Ivan Trojan, Karel Dobrý, Tomáš Dastlík, Ivana Hloužková, Sylvie Krupanská a Alena Sasínová Polarczyk mohou dosáhnout na cenu Alfréda Radoka za rok 2012. Ocenění, o nichž rozhodovalo 78 kritiků a publicistů v anketě časopisu Svět a divadlo, budou v neděli předána v pražském Divadle v Dlouhé.
O nominacích na Ceny Alfréda Radoka, Deník 3.3.2013.

Ve druhé oblíbené kategorii – Mužský herecký výkon jsou rozestupy podobné, tzn. výsledky poměrně vyrovnané. Karel Dobrý jako Bardamu a Céline v inscenaci nového pražského Studia Hrdinů skončil na druhém místě za mužem se zlatem v hrdle Ivanem Trojanem. Určující byly opět pouhé dva hlasy. A třetí (samozřejmě s odstupem dva hlasy) je Tomáš Dastlík, tedy Heathcliff v ostravské Větrné hůrce.
O výsledcích Cen Alfréda Radoka, Lenka Dombrovská, Divadelní noviny 6/2013.

Hrají zde tři ženy, Gábina Míčová, Petra Lustigová a Marie Švestková, a jeden muž, Karel Dobrý, který představuje samotného Célina. On je ideálním obrazem umělce s démony.
Z rozhovoru s Janem Horákem, Lukáš Jiřička, A2 kulturní týdeník 7.11.2012.

Chystáte v nejbližší době nějakou vlastní výstavu?
Výstavu nechystám, protože mě láká divadlo. Posledních pár výstav mělo ambici být kouzlem okamžiku a ne jen prezentací tvorby. Teď pracujeme s Honzou Lepšíkem, Evou Hromníkovou a Karlem Dobrým na činohře. Produkuje to MeetFactory. Je to zkušenost, o které jsem dlouho snil. Napsat hru pro konkrétní oblíbené herce, a pak ji i režírovat.
Z rozhovoru s Michalem Pěchoučkem, Sylva Poláková, A2 kulturní týdeník 3.12.2008.

Mám moc ráda větu z inscenace Církev, kterou hraji ve Studiu Hrdinů. Karel Dobrý tam říká: „… Brigitte Bardotový se ptají na její názory… Ale co řekne, na to každej kašle. Řekne snad, že má hezkou prdel? No neřekne, tak na to lidi kašlou…“
Z rozhovoru s Gabrielou Míčovou, Markéta Lukášková, Reflex 4.4.2013.

No, a hned vedle je místnost, kde vystavuje Michal Pěchouček, který vlastně v poslední době se hlavně věnuje divadlu. A pro 4+4 dny nám zapůjčil čtyři nové sítotisky, na kterých ztvárnil herce, s kterými spolupracuje, třeba Gabrielu Ničovou, nebo Karla Dobrého.
Pavlína Morganová, Český rozhlas 4.10.2016