MeetFactory
Role: Lukrécie
Autoři: Miroslav Bambušek, Jan Horák
Režie: Miroslav Bambušek
Premiéra: 13. 1. 2012
Poslední uvedení: 4. 6. 2012. Počet uvedení: 8.
Předloha: Michał Witkowski (motivy románu „Chlípnice /Lubiewo/“)
Překlad románu: Jan Jeništa
Adaptace: Miroslav Bambušek, Jan Horák
Dramaturgie: Jan Horák
Scéna: Tomáš Bambušek
Kostýmy a masky: Zuzana Krejzková
Hudba: Vladimír Franz, Petr Kofroň, Jakub Kudláč
OBSAZENÍ
Lukrécie: Karel Dobrý
Patricie: Roman Zach
Novinář: Tomáš Jeřábek
a další
Video
Odkazy
Z médií
Patricie a Lukrécie, dvě hrdinky či dva hrdinové (Karel Dobrý, Roman Zach), v rozhovoru se zprvu usedlým novinářem (Tomáš Jeřábek) popisují vratislavskou homosexuální scénu osmdesátých let minulého století.
Jana Bohutínská, A2 kulturní týdeník 29.2.2012.
Začátkem roku odešel z místa divadelního dramaturga pražské MeetFactory Jan Horák. Skončila se tak jeho čtyřletá mise, během níž z MeetFactory vytvořil výrazné centrum českého performing arts, „betonového“ divadelního undergroundu. Posledním jím připraveným projektem je zpověď „vykrouceného homosexuálního páru“, reliktu polské normalizace 80. let minulého století Buzní kříž. Podle románu Michała Witkowského (1975) z roku 2005 jej zdramatizoval Jan Horák s Miroslavem Bambuškem, který inscenaci režíroval. Oslava tělesnosti a divnosti se stala hitem MeetFactory. Možná i proto, že hlavní role ztvárňují Karel Dobrý, Roman Zach a Tomáš Jeřábek.
Vladimír Hulec, Reflex 12/2012.
Konkrétně to ve spoře osvětleném malém sále MeetFactory vypadá tak, že se na scéně zaplněné barevnými polštáři a starým šatstvem porůznu cupitají Karel Dobrý a Roman Zach, vyzývavě odění pouze do slunečních brýlí a velmi řídkých síťovaných punčocháčů. Tomáš Jeřábek v roli přitroublého a arogantního novináře vytrvale pokládá banální otázky a pak poněkud ochotnicky předvádí údiv nebo zhnusení nad tím, co se dozví. Dobrý se Zachem reagují chichotáním, nakrucováním a nesouvislým plácáním, přičemž se v souladu s těmi úplně nejprofláklejšími „homoklišé“ snaží novináře porůznu osahávat nebo se k němu alespoň přimáčknout.
Vladimír Mikulka, Lidové noviny 14.2.2012.
Máme být pravděpodobně svědky jakési skutečné touhy po životě (píše se to alespoň v programu). Svědky životů, jakkoli opovrhovaných, nicméně prožitých na maximum, zpřítomňujících se v postavách Patricie a Lukrecie (Karel Dobrý, Roman Zach), homosexuálního páru.
Petra Hůlová, Divadelní noviny 25.1.2012.
Asi šedesátileté, sešlé buzny v podání Romana Zacha a Karla Dobrého rekapitulují svůj na zážitky bohatý život. Novinář je tak vystaven záplavě někdy dosti odporných i brutálních historek ze smradlavých veřejných záchodků, ruských kasáren a zaplivaných nádraží. Lukrécie a Patricie šokují však dřív, než začnou mluvit. Před novináře předstoupí jen v síťovaných punčocháčích, což samozřejmě veškerou divákovu pozornost zcela strhne a jen ten nejodolnější (nebo nejstydlivější) je schopen dívat se jinam než na zdeformovaný rozkrok dvou ještě poměrně mladých a pohledných herců. Později však v divácích vzbuzují údiv, jak snadno se promění do postav starých dědků v otrhaných teplákovkách či notně zarostlých transvestitů v lakovaných kozačkách.
Lenka Dombrovská, Divadelní noviny 20.2.2012.
To Horákova dramaturgie v Meetfactory, jakkoli ne vždy s jednoznačnými výsledky, byla poněkud jiná káva. Zásadní směr zde představoval „démon českého divadla“, herec a režisér Miroslav Bambušek. Ten pro Meetfactory vytvořil i poslední inscenaci Horákovy éry: Buzní kříž, v němž vystupují všichni tři herci – Roman Zach, Karel Dobrý a Tomina Jeřábek – po většinu představení zcela nazí. Což není u Bambuška ani v Meetfactory výjimka: „U nahých herců některé divačky diskutovaly, který z nich má větší penis. U nás v Čechách se zkrátka chodí na pinďoury,“ dodává se smíchem Horák.
Vojtěch Varyš, Týden 23.1.2012.
Současnou polskou literaturu považuju za velmi zajímavou a snažím se ji sledovat. Román Michala Witkowského mě zaujal „maximálností“ života, oddání se jednomu cíli. Hlavní hrdinové, které ztvárnili Roman Zach a Karel Dobrý, jsou šedesátiletí, tedy starší homosexuálové, gayi by se nikdy nenazvali, protože v jejich případě žádné korektní názvosloví nefunguje. Jsou pyšní na to, za co a jak se označují. Mě vlastně zaujalo jejich absolutní oddání se jednomu cíli. Já to vnímám jako oslavu života, byť bizarního, s kriminální existencí. Je to něco, čemu stojí za to se věnovat. Není v tom obsažena letargie, ke které se člověk stárnutím dopracovává. /.../ Karel Dobrý, Roman Zach i Tomáš Jeřábek hrají své postavy s naprostým odevzdáním i v těch nejchoulostivějších situacích. Zobrazení homosexuality a v její opozici stojící heterosexuality není prvoplánové a každý z představitelů dokáže vtisknout své postavě nenapodobitelný výraz. V jemných, mnohdy až šeptaných promluvách obsáhnou vtip, hnus i rozkoš, tedy vše bytostně spojené s existencí jejich postav. Buzní kříž je inscenace, která už teď rezonuje pražským divadelním prostředím.
Veronika Štefanová, Rozhlas.cz 23.1.2012.
„Je to z 80. let, takže spíš taková nostalgická reminiscence než pravdivý obraz toho, jak je to teď,“ potvrdil Karel Dobrý, který spolu s Romanem Zachem a Tomášem Jeřábkem v inscenaci hraje.
-jab-, ČT24.cz 16.1.2012.
Patricie a Lukrecie jsou vskutku svérázné osoby. Jevištěm promenují oblečené do síťových kombinéz, přehnaně ženská gesta prokládají ryze mužskými a češtinu kombinují s polštinou. Michala zahrnou dárky a něžnými slovy, hned potom se však jejich chování přetaví do agresivních, téměř násilnických poloh. /…/ K největším kladům představení patří herecké výkony Tomáše Jeřábka, Karla Dobrého a Romana Zacha.
Marta Harasimowicz, Nový prostor 26.6.2012.